Být na svojí Cestě. Žít si svůj sen…

Autor: eva dne: Ne, 06/18/2017 - 18:15.

Jsem stále na Koh Phanganu. Přestěhovala jsem se více na sever, užívám si chvíle klidu a volna a toho, že mám téměř na 14 dní svůj domov, svůj bungalov. Je nádherný. Když jsem přišla, lehla jsem si na postel a normálně jsem se rozbrečela! Ale jen na chvíli! Drsný holky totiž nepláčou! Nade mnou nebesa… proti komárům, ano – moskytiéra… Prostěradlo a povlečení z látky, kterou miluji a celé to království je jen a jen moje.

Moje království …

Jeden den tady celý den pršelo, to jsem byla ráda a mohla jsem si v klidu psát a dodělat resty. Když přestalo, vyrazila jsem do hlavního města Thong Saly na skútru. Kamarád mi na Facebooku do jedné fotky napsal, jak jsem krásná nenamalovaná. Asi v domnění, abych byla ještě krásnější jsem se rozhodla trochu se zušlechtit. Dala jsem si make-up, stíny, řasenku a prostě jsem před odchodem vypadala celkem k světu. Nasednu na skútr, chvilku jedu a za pár minut opět slejvák. No, nic, jedu dál, to mě přece nezastaví! Když už mě ale ta rozteklá řasenka začala pálit v očích a už jsem skoro neviděla na cestu, rozhodla jsem se, že zastavím. Přemýšlela jsem, jestli jet dál nebo se vrátit, já moc věci nevzdávám, když už se pro ně rozhodnu, důležité je se rozhodnout! Ale teď jsem si řekla, že to je asi kontraproduktivní. Otočila jsem se a jela zpátky domů. Z resortu odjížděla nafintěná roštěnka a za chvilku se vrátila zmoklá slepice s rozteklýma černýma očima! Musela jsem se smát, když jsem šla domů kolem restaurace plné lidí. Ty pohledy!

Co vás v životě nejvíce svazuje / limituje? Není na čase to pokořit?!

Do Thong Saly jsem pak jela následující den. Tam mi přestal jet skútr, tak jsem ho dala do opravny a mezitím si zašla na masáž. Mimochodem jsem na sebe pyšná, už mám takovou životní  průpravu, že, když se mi něco takového stane, nerozčiluji se a vymyslím si plán B! A to byla tentokrát masáž… Mimochodem za 300 THB, tedy cca 210 Kč! Jestli je něco opravdu drsné, tak je to tradiční thajská masáž. V půlce jsem se té malé paní ptala, kde se v ní bere taková síla. Myslela jsem, že mě roztrhne, zlomí a rozdrtí zároveň. Tomu říkám správná masáž pro Nikitu!

Sushi z Pantip Food Market, 1 kousek 10,- Bahtů, tedy cca 7,-Kč...

Pak jsem si zašla na večeři na trh a asi to moc prožívám, ale zase jsem se procházela a říkala jsi: Jo, tys to dokázala! Jsi tady! Když se tak dlouho v životě omezujete strachem, obavami a pochybnostmi a najednou cítíte, že jste na Cestě, kde jste chtěli být, je to nepopsatelný pocit… Nikdy bych ho nevyměnila za žádné peníze světa! Ta svoboda! Já úplně zapomněla jak je pro život svoboda ducha důležitá a jak moc důležitá je pro mě!

 

Lucky resort na západní straně ostrova

Poprvé v životě nemám diář. Na začátku roku jsem si ho nekoupila a už jsem sem jela s tím, jak budu cestovat bez diáře a jakéhokoliv plánování. Prostě jen TADY a TEĎ. Na tom už roky pracuji, i když by to asi měla být samozřejmost. Myslím si, že být si opravdu vědom přítomného okamžiku je opravdu fuška, ne – li někdy nadlidský výkon. Prostě být tady a teď, plně soustředěni na to co děláte a ne na to, co jste dělali nebo co budete dělat! A tím se okrádat o přítomný okamžik, o přítomné pocity, o jedinou realitu!

Buddha

Snažím se tedy neplánovat (je to pro mě fuška!), myslím úplně dopodrobna. Je fajn mít určitý plán, určitou vizi, ale je moc důležité být flexibilní. Být opravdu připraveni na to, že to nemusí být úplně dle vašich představ. Osud mi už mnohokrát ukázal, že nemá smysl plánovat. Že si to ti nahoře stejně udělají podle toho, jak oni chtějí a já se musím přizpůsobit. Pokud bych se měla znovu narodit, tak bych si přála být asi tak o 100 % flexibilnější a o 150 % trpělivější. Vše by bylo rázem snazší.

Tekýsek na Cestě...

Protože, když jste tvrdohlavá nepřizpůsobivá holka, nemáte to v životě moc jednoduché. Ale chybami se člověk učí! O chybách udělám článek samostatně. Udělala jsem snad všechny chyby světa, které je možné udělat a některé jsem pro velký úspěch i zopakovala! Na druhou stranu někde jsem četla, že odborník je ten, co se v oboru dopustil všech chyb. Tím pádem se mohu považovat za odborníka… Nebojte se ale dělat chyby, chybovati je lidské a takto se přece učíme! Dovolte si chybovat, ale pokud možno chyby neopakujte, buďte si jich vědomi a poučte se!

Honza a Tekýsek – www.vzdyjecesta.cz

No nic, zpátky k příběhu. Cca po týdnu jsem si začala říkat, že bych se mohla pohnout z místa, že se trochu začínám nudit, ale ubytování mám dopředu zaplacené, takže tu ještě chvíli vydržím. Rozhodla jsem se tedy trochu více procestovat ostrov. Podívám se na pláže na sever a po chrámech a vodopádech. I na radu kamaráda Honzy Drobného, který mi na Facebooku psal, že jsem na ostrově, který byl jednu dobu jeho domov – je pravda, že jsem tady byla na jedné pláži a říkala jsi, jako bych tu pláž znala! A pak mi došlo, že jí znám z fotek z Facebooku. Honza má svůj projekt VŽDY JE CESTA a píše o své cestě po světě i s pejskem. Věří v podstatě v to, co já. V to, že neexistuje žádná překážka, která by člověka mohla zastavit, pokud doopravdy v něco věří a něco chce. Že vždy je cesta. Někdy sice klikatější, ale o to zajímavější a poučnější!!!

Náhodný chrám, co jsem potkala na Cestě...

Udělala jsem si zase předběžný plánek toho, co bych ráda viděla a jak to jde po sobě a vyrazila. První byla zastávka na Malibu beach. Krásná, jen ty plasty a plechovky v moři! Fakt mě to trápí a přitom jsou Thajci jinak moc fajn. Dokonce velmi šetří. Ať už vodu, elektřinu nebo plasty v restauracích. To se mi moc líbí, protože v USA to bylo naopak. To mě štvalo! Tam se hodně plýtvá! Všechno vám klidně dají dvakrát. V některých restauracích dokonce nemají normální příbory a talíře, aby je nemuseli umývat, takže to vydávají pouze v plastech! Igelitky taky dostáváte rovnou po dvou. V Thajsku se vás zeptají, zda igelitku vůbec chcete a potřebujete, to mi přijde logické! Neplýtvá se tady zbytečně a nerozhazuje, ale jak říkám, na odpadcích a třídění by měli ještě zapracovat…

Smutný pohled na dno i pláže Thajského zálivu... Bohužel odpadků je v mořích a na plážích všude po světě stále více a více…

Další zastávkou byl Chinese temple,  potom vodopád Phaeng no waterfall a pak už jen jóga na pláži v Charm beach resort. Moc fajn místo. Jóga, hudba, DJ, beach volejbal, moře, pohádkové západy slunce, prostě pohoda, jazz…

Nutné selfie u vodopádu! Pak ještě bez vodopádu, pod vodopádem, za vodopádem a samozřejmě bez vodopádu ...

Moc mě baví, že jsem tady pár dní a už potkávám známé obličeje. Například kámošku Simonu se svojí thajsko-českou dcerkou Mali. Je k sežrání, nádherná! Prostě je fajn, když někam dorazíte, nikoho neznáte a po pár dnech už máte kamarády a známý a víte, že nejste úplně sami. Tak to prostě funguje.

Simča a Mali

A úplně nejlepší na seznámení je pokud děláte nějaký kolektivní sport. Nicméně já si myslím, že člověk není nikdy úplně sám. To si musí uvědomit! Nemyslím tím jako s někým ve společnosti, ale ten pocit, toho napojení. Na Boha, na Vesmír, na vědomí sám / sama sebe – říkejte si tomu, jak chcete, každý to máme jinak, ale máme to. Někdo to vnímá více, někdo méně. Když jsem si někdy ve světě opravdu přišla sama, tak jsem šla do kostela. V nynějším případě chodím do chrámů, ale musím se přiznat, že, i když cestuji sama a většinu času sama jsem, nepřipadám si osamělá. Naopak…

Honza a Tekýsek na své Cestě...

Jeden z příkladů… Jsem tady od 31.1. a včera 10.2. jsem si poprvé dopoledne lehla na pláži a řekla jsi, ty jo, to je fakt dobrý! Proč to nedělám častěji?! Jsem stále v pohybu a i to samozřejmě není dobře, proto je fajn, že jsem začala meditovat. Tím jsem si stanovila první minuty po probuzení v klidu, sama se sebou. Je to moc důležité! První minuty po tom, co vstanete jsou nejdůležitější a ovlivňují kvalitu celého dne! Myslete na to po probuzení a buďte sami se sebou. Můžete si i něco vizualizovat. Já si třeba představuji, jaký den budu mít. Jak všechno dobře dopadne, všechno vyjde, mám tam obrazy smějících se lidi, hlavně tedy v ČR! Každopádně jsem si konečně na chvilku lehla na pláži. Bylo to super!

Chaloklum beach

Jen to byla zrovna Haad Rin beach, což je vyhlášená party pláž, kde se koná jedna z nejznámějších party na světě, tzv. Fullmoon party. Ležela jsem „celých“ 20min., když mi u hlavy ohulili Ellie Goulding. Ale to mi nevadilo. Sice jsem nadskočila, srdce mi málem prasklo, ale bylo to fajn probuzení ! Já prostě miluji ohulenou hudbu na pláži, slunce a moře. Víc ke štěstí nepotřebuji. Jo, vlastně ještě jeden detail tomu chybí. Je fajn to s někým sdílet, s někým koho milujete…

Chinese temple

Zápisky končím den před Fullmoon party. Jestli jsem přežila a jak jsem to zvládla se dozvíte příště.

Budu se těšit

Vaše Veronika Nikita

Tenhle ostrov má srdce…