Bosá chůze aneb návrat ke kořenům

Reklama

Vždy jsem tušil, že bosá chůze je báječným benefitem pro celé tělo. Pořídil jsem si ponoškoboty Skinners a boty simulující „bosou“ chůzi od Vivobarefoot. Již po pár hodinách jejich používání jsem nadšeně zjistil, že „bosá“ chůze je hlavně benefitem pro duši.

Chodidla jsou pokrytá desítkami tisíc reflexních bodů. V momentě, kdy je opět navázán kontakt chodidla s matičkou zemí rozezní se neuvěřitelná mozkohra. Nerovnosti, po kterých chodidlo šlape stimulují reflexní body a tím je masírují. Dochází tak k masáži nejenom oněch bodů, což je již samo o sobě velice příjemné, ale i ke stimulaci a masáži orgánů celého těla. Jako vedlejší efekt je zvykání si chodidel na chladnější podklad čímž přeneseně dochází k otužování celého těla. Je to poznat ihned během sprchování studenou vodou, kdy tělo teplotu vody vnímá mnohem příjemněji než před zahájením „bosé“ chůze. A ruku v ruce s otužilostí jde zvýšená imunita.

Pro mě osobně již po pár týdnech není cesty zpět. Cesty zpět k „běžné“ obuvi. Celé roky byly moje nohy uzavřené ve vězení standardní obuvi. I dlouhé procházky či treky v „bosé“ obuvi či v ponoškobotách jsou mnohem větším zážitkem než chůze v klasických trekových pohorkách. Celé roky „hluché“ chůze v botách s tlustou podrážkou. Léta izolace od potenciálu tisíců podnětů stimulujících mé tělo a mou duši. Teprve „na boso“ si uvědomíte o co všechno se izolací chodidel připravujeme. Najednou mi bylo jasné, proč tolik lidí běhá se sluchátky v uších. Jsou odstřiženi od kontaktu s podložkou a tudíž i s realitou a krásou okolí. Jen pouhé ťapání bahnem v ponoškobotách je nadpozemským zážitkem. Splynutí s přírodou a s naší podstatou. Není potřeba doplňovat nic dalšího. Bosé ťapkání bahnem máme zakódované v DNA. Po miliony let tak žili naši předci. Pár desítek let s izolující podložkou na tom nestihlo nic změnit.

Simulace bosé chůze zapojuje svaly, šlachy i desítky nožních kůstek zcela jinak a hlavně mnohem více než chůze v botách. Přechod z bot do úplného chození naboso by se ovšem nemělo uspěchat. Z důvodů termoizolace i z důvodů fyzických a mechanických. Začít rovnou chodit bos a ještě na podzim či v zimě by spíše než ke zvýšení imunity vedlo k uhnání si zápalu plic. Je tedy mnohem vhodnější, klidně i několikaletá mezifáze chůze v barefoot obuvi nebo v ponoškobotách. Kromě tepelného komfortu hraje roli i psychika. Chodidlo je přeci jenom chráněno určitým obalem a odpadají tím obavy ze zranění při šlápnutí na něco tvrdého a ostrého. Chůze tak může být přirozenější a bez obav ze špatného šlápnutí. Barefoot obuv a ponoškoboty i tak dávají možnost našim chodidlům skenovat podloží a předejít tak zakopnutí nebo šlápnutí na něco nebezpečného. Chodidlo se přeneseně řečeno mění v „chytrý“ přístoj neustále vyhodnocující prostředí do kterého noha šlape. Asi nejvíce je to znát při běhání v ponoškobotách. Zde je však potřeba upozornit, že před započetím „bosého“ běhu by člověk mě být již dostatečně zvyklý na pouhou „bosou“ chůzi. Ta totiž dokáže přetvořit a zpevnit svalstvo i šlachy na chodidlech do té míry, aby bylo možné zvládnout i běhání bez rizika zranění.

Po mnohatýdenní aklimatizaci jsem se odhodlal k běhu v ponoškobotách. Samozřejmě v lese na měkkém podkladu. Většinou běh ve spadaném listí nebo po rozbahněné cestě. Tu a tam samozřejmě i větvičky, kameny a kamínky. Již při chůzi se projeví geniálnost chodidel, která jakýmsi šestým smyslem vyhodnocují podloží a nedovolí, aby došlo ke zranění nohy. U běhu je tento šestý smysl ještě zřetelnější. Z dob, kdy jsem běhal atletickou národní ligu si vybavuji termín označovaný jako běžecký instikt. I po tmě jsem při běhu nikdy nešlápl na nic tak špatně, abych se zranil. Vzhledem k tomu, že jsem běhal bez brýlí a měl tehdy okolo sedmi dioptrií, byl pro mne běžecký instinkt velice důležitý faktor „přežití“ zimní přípravy. Při „bosém“ běhu se tento zakrnělý a pozapomenutý instinkt opět vynořil. Jaksi automaticky na boso běžíte po špičkách. Pata nikdy naplno nenaráží na podloží. Jednak běh po patách je pouhým výklusem amatérů a s dynamickou atletikou nemá nic společného. Za druhé je pata reflexním bodem zažívacího traktu a tudíž je mnohem citlivější na úder a dotyk nežli zbytek chodidla. I z historickým bájí známe pojednání o Achillově patě jako jediné slabině antického hrdiny. Při bosém běhu dokáží prsty společně se svaly nártu reagovat na každé špatné našlápnutí. Tvrdý či ostrý kamínek je v době „dopadu“ chodidla jakýmsi zvláštním způsobem odizolován. Jakoby se kolem nebezpečného předmětu noha změnila v rosol, který výběžek „obteče“ aniž by došlo k bolestivému kontaktu. Pokud nestačí „přeformátování“ tvaru chodidla, vydá mozek příkaz a zaberou svaly zbytku nohy. Dopadající noha automaticky ucukne a běh pokračuje dál bez omezení. Fascinují funkčnost dokonale vyladěného stroje zvaného lidské tělo. Od tohoto všeho jsme ochuzeni při používání standardních bot. Vzhůru do nového života na boso!

Autor: Mart Eslem, vlastním jménem Martin Šlambor, se narodil 24. ledna 1974 v Ústí nad Labem. Povoláním podnikatel, duší cestovatel. V první polovině osmdesátých let dvacátého století vyrůstal v Severní Itálii ve městě Udine. Nyní žije v Ústí nad Labem se svou přítelkyní Lenkou. Společně vychovávají tři dcery Dominiku, Madalenu a Medeu Miu.

Nejoblíbenějším kontinentem je Jižní Amerika a doposud navštívil 95 zemí světa. Hovoří italsky, anglicky, španělsky, rusky a se zájmem proniká do tajů arabštiny.

Znalost lokálního jazyka otevírá cestovateli zcela novou dimenzi ve vztahu k místním lidem. Znalostí jazyka jim návštěvník prokazuju určitou míru úcty a upozorňuje na hlubší zájem o jejich život a kulturu. Jazykové škole, Richard Musil spol. s.r.o., Soukromý vzdělávací institut, vděčím za možnosti komunikace v anglickém a v posledních letech i španělském jazyce, který se mi velmi hodí v mé milované Latinské Americe.

V roce 2001 vydal knihu „Již zbývá jen Antarktida“. Druhá kniha, z roku 2009, „Dobrodružství jachty Bona Terra“, už pojednává o autorově druhé cestě na bílý kontinent.

Na základě jeho myšlenky vnikl v roce 2006 Klub 7K sdružují muže a ženy, kteří se narodily v České republice a navštívili všech sedm kontinentů planety Země.

Životní krédo a heslo: „Až se jednou, na úplném konci života, bude promítat film, nechť je na co se dívat!“

www.marteslem.cz

FB,   Instagram,   souncloud,

youtube,

 vimeo

Komentáře