Je libo borůvkové, pivní nebo okurkové? I takové mohou být oblíbené bramborové lupínky!

Je to jedna z nejoblíbenějších slaných pochoutek na světě pro mlsání u televize nebo jen tak. I když víme, že nejsou zrovna základem zdravého jídelníčku, nedokážeme jim odolat. Řeč je o smažených bramborových lupíncích, které vznikly vlastně náhodou už v 19. století.

Brambory, základní surovina pro výrobu bramborových lupínků, se do Evropy dostaly z jižní Ameriky, jelikož původní oblastí výskytu brambor bylo Peru. Už v 16. století je do Evropy měli, včetně zlata a stříbra, přivést Španělé po dobytí incké říše jako jednu z mnoha cizokrajných rostlin. Brambory se zpočátku jedli jen výjimečně, na slano i na sladko. O cestě brambor do Evropy existuje celá řada dalších historek, tato je ale nejpravděpodobnější.

Úplně první brambůrky vznikly ve Spojených státech amerických, a to 24. srpna 1853. Jejich autorem je George Crum, který tehdy působil jako kuchař v luxusním hotelu Moon’s Lake House u města Saratoga Springs ve státě New York. Jeden ze zákazníků restaurace, „král železnic“ Cornelius Vanderbilt, byl nespokojen s objednanými opečenými bramborami, které Crumovi několikrát vrátil. Byly na něj moc tlusté. Cruma stížnost velice pobouřila, a proto brambory nakrájel na co nejtenčí plátky, které osmažil na oleji a osolil. Zákazník byl ovšem z výsledku nadšený a restaurace tyto brambůrky, již pod názvem Saratoga Chips, zařadila do stálého menu.

Věhlas brambůrek se začal rychle šířit a během 20. století již byly známy takřka po celém světě. V obchodě se objevily poprvé v roce 1895 díky Williamovi Tappendonovi z Clevelandu. První značkou brambůrek známou po celých USA se stala značka Lay’s, kterou v roce 1932 založil Herman Lay.

V České republice začal první bramborové lupínky vyrábět František Jaroš v roce 1982. Veřejnost je mohla prvně ochutnat na výstavě Země živitelka, ale zpočátku byly spíše podpultovým zbožím. Od roku 1988 smaží brambůrky také rodinná firma Petr Hobža. Osmažené plátky brambor tehdy podávali rodiče dnešních majitelů hostům letního kina jako pochoutku k pivu. Tenkrát ještě netušili, že o pár let později povedou velkou firmu a budou vyvážet i do zahraničí.

Brambůrky se původně pouze solily. Paletu příchutí poprvé rozšířil Ir Joe „Spud“ Murphy, který v 50. letech přišel na trh s lupínky s příchutí sýru a cibule nebo soli a octa. Dnes můžeme na trhu nalézt nepřebernou škálu všech možných příchutí – vedle sýrových, šunkových či cibulových nalezneme i příchutě borůvek, kiwi či cappuccina, ve Velké Británii se pak velké oblibě těší octové. V anglosaských zemích najdeme i příchutě mořská řasa, Margarita, pivo či okurka. Fantazii se skutečně meze nekladou. „U zákazníků vedou jasně solené, česnekové jsou na druhém místě. V rámci Evropy se chutě trochu liší,“ sděluje svou zkušenost Libor Hobža, jeden ze dvou současných majitelů Strážnických brambůrek s tím, že v Německu na česnekové prý zpočátku koukali divně, ale rychle si je oblíbili. O česnekové je zájem i v USA: „Oslovil nás dodavatel specialit v podobě balíčků z různých částí světa do USA a chtěl po nás česnekové. Od té doby máme týdně několik dotazů z USA, kde se dají v USA koupit,“ dodává Libor Hobža.

Čerstvosti a křupavosti brambůrků napomáhá celofánový pytlík, s nímž přišla Laura Scudders, majitelka továrny na brambůrky. Do té doby se balily do kornoutu či sáčku z voskovaného papíru nebo do plechovek. Zhruba od dvacátých let 20. století do té doby ruční krájení brambor nahradily stroje. Dnes, po 165 letech, už se lidská ruka produktu během jeho výroby, od třídění a loupání brambor až po zabalení, prakticky nedotkne.

Zdroj: http://www.hobza.cz/cs

Komentáře