Hitler, Babiš, Pankrác, Servác, Bonifác a ta ukrutná zima!

Autor: eva dne: Ne, 10/08/2017 - 12:33.

To je síla. Nemůžu uvěřit, že takovéto počasí může být ještě začátkem května. Prožila jsem v ČR čarodějnice, svátek práce a včera tak důležitý den vítězství nad fašismem a jako bychom se vrátili do roku 1945. Naštěstí tedy jen počasím, které připomínalo konec světa.

To mi připomíná Hitlerův konec. V týdnu jsem viděla dokument o jeho sebevraždě, kterou spáchal 30.4.1945 se svojí tehdy již ženou Evou Braunovou. Je až neuvěřitelné jakou lásku a oddanost musela k tak bezcitnému člověku cítit! Vzala si ho a za pár dní spáchali společně sebevraždu. Ty okamžiky před tím, to muselo být psycho. Vědět, že si někoho berete proto, abyste se pak mohli společně zabít…

Každopádně Hitler je již dávno mrtvý. Ten už nám mnoho potíží nezpůsobí. Kdo nám teď působí určité potíže je Andrej Babiš. Prý koupil podhodnocené dluhopisy a po zakoupení dostal ještě jednou tolik při rozdělování zisku firmy. No tak neberte to?! A ještě k tomu prý neplatil daně. Nevím, kde je pravda a jak to vlastně je a myslím si, že už to stejně nikdo doopravdy nezjistíme. Každopádně věřím v karmu a v to, že každému se vrátí energie, kterou vydal. Každý strůjce svého štěstí…

O tom jsem ale vůbec mluvit nechtěla. Chtěla jsem mluvit o tom, jak příšerné je vrátit se po 4 měsících úžasného cestování po jihovýchodní Asii do takové zimy! Chtěla jsem se obecně zimě vyhnout a vrátit se až do tepla, ale nevyšlo to. A tak bych se mohla dál trápit a nadávat, ale já se radši vracím zpět do buddhistického chrámu nebo do deštného pralesa. Alespoň ve vzpomínkách. Už jsem konečně pochopila, že nás tvoří zážitky a zkušenosti. Vždyť náš život je soubor vzpomínek, zážitků a zkušeností! A jestli má smysl do něčeho investovat tak je to právě do těchto věcí! Ty nás tvoří, ty v nás zůstávají!

Cesta tuk tukem z buddhistického chrámu…

Cestovala jsem dohromady téměř 4 měsíce. Procestovala Thajsko, kde jsem prožila úžasný 21 denní pobyt v buddhistickém chrámu. Dále jsem prožila úžasné 3 týdny na thajském ostrově Koh Phangan. Na ostrově, který má doopravdy srdce. Na ostrově Koh Samui mě po pár hodinách požahala medúza a já skončila na noc v nemocnici. Ještě teď mám na břiše vzpomínku, snad to jednou zmizí…

Úklid odpadků na ostrovech Pulau Banyak. Pomoci můžete i vy – www.oceandetem.cz.

V půlce února jsem přelétla do Indonésie na Sumatru do deštných pralesů. Tam spolek www.pralesdetem.cz pořádá dobrovolnické programy v deštném pralese a u oceánu. Nedokážete si představit, jak obrovský zásah to vrylo do mého srdce. Taková nádhera a spojení s přírodou! Vrátila jsem se sama k sobě, ke svojí přirozenosti a uvědomila si, jak moc se v civilizaci vzdalujeme přírodě a jak moc zapomínáme na to nejdůležitější, co máme. Na naší krásnou Planetu (sorry, nedokážu napsat Planetu s malým p…)! Po práci v pralese jsme přejeli čistit oceán od plastu a dalších odpadků. Opět úžasné pocity toho, že alespoň trochu v něčem můžeme pomoci a zkrášlit místa, kde nádherné obrovské želvy Karety chodí klást vajíčka a kde vzniká nový život.

Východ slunce nad Angkor Wat…

Po Sumatře jsem nevěděla kam dál. Bali a vila s kámoškou, Filipíny, Borneo nebo Kambodža? Vyhrála Kambodža a Angkor Wat. Jak jinak?! Nemohla jsem přece při své duchovní Cestě opomenout největší náboženský komplex na světě! A tím také skončila moje fáze dokazování si, dokazování světu, komukoliv, čehokoliv. Jako bych tu základní část splnila a měla částečně hotovo.

Universal studio in Singapore…

Pak jsem procestovala kambodžský ostrov Koh Rong Sanloem a vydala se přes Singapur zpět do Thajska, kde jsem se po 3 měsících setkala s přítelem a pak už jsme cestovali společně. Ještě jsem na skok zamířila do Malajsie, abych v Kuala Lumpur omrkla Petronas Twin Towers a na zpáteční cestě jsme zastavili v Dubaji a mrkli na Burj Khalifa.

A kolik mě tahle „sranda“ stála? Na to se mrkneme příště. Zajímali by mě vaše odhady. Kolik si myslíte, že může stát 4 měsíční cesta po jihovýchodní Asii? Asi vám nemusím říkat, že ve finále se to ani nedá ocenit penězi. To, koho na Cestě potkáte, co si uvědomíte, kým se stanete a co to ve vás zanechá je neocenitelné a určitě se to nerovná částce, kterou jsem za to dala.

Teď jdu zpátky mrznout a modlit se, aby letošní ledoví muži Pankrác, Servác, Bonifác změnili názor a stali se z nich letní muži a my ženy měli konečně zase důvod nepřejídat se a makat na léto na svých postavách v domnění, že nějaké léto vůbec bude!

Těším se příště

Vaše Veronika Nikita

 
Vzpomínky zůstanou…