Hledala jsem sebe samu, našla jsem

Autor: eva dne: Čt, 06/29/2017 - 17:47.

Od chvíle, kdy jsem společně s Kristýnou Janáčkovou nastoupila čtrnáctidenní Svatojakubskou cestu, uběhly již téměř dva měsíce. Díky vám, mám konečně zase příležitost, vrátit se ve svých vzpomínkách zpět a bilancovat, co jsem prožila a nechala za sebou.

[[{"type":"media","view_mode":"colorbox","fid":"22846","attributes":{"alt":"","class":"media-image","height":"450","typeof":"foaf:Image","width":"338"}}]]

Čím více otázek jsem dostala, tím více zjišťuji, jak je těžké popisovat slovy něco tak vzácného a niterného, jako jsou pocity a emoce ve chvílích samoty na cestě do Santiaga.

[[{"type":"media","view_mode":"colorbox","fid":"22859","attributes":{"alt":"","class":"media-image","height":"450","typeof":"foaf:Image","width":"338"}}]]

Myslím, že jsem za deset dní samotného putování prožila velmi širokou škálu emocí a také jsem se několikrát dostala do situace, kdy mě fyzická bolest zasáhla tak silně, že jsem měla pocit, že nikdy do cíle vzdáleného 240kilometrů nedorazím.

[[{"type":"media","view_mode":"colorbox","fid":"22848","attributes":{"alt":"","class":"media-image","height":"450","typeof":"foaf:Image","width":"600"}}]]

Naštěstí se tyto okamžiky střídaly s pocity absolutního štěstí a radosti, ze splněných cílů. Krása okolní krajiny, kvetoucích rostlin a pasoucích se ovcí, koz a koní, bohatě vyvažovala vše, co by mohlo vést k pochybnostem o tom, zda jsme opravdu ve správnou chvíli na správném místě.

[[{"type":"media","view_mode":"colorbox","fid":"22847","attributes":{"alt":"","class":"media-image","height":"450","typeof":"foaf:Image","width":"338"}}]]

Pokud se také vy, rozhodujete o tom, zda tuto cestu nastoupit, neváhejte. Je to cesta plná překvapení a dle mého názoru, nejlépe uděláte, když se plně oddáte a necháte se vést, nebudete příliš plánovat. Tato cesta je výzvou a příležitostí, nechat život plynout a nechat se okouzlovat jeho jedinečností na každém kroku. 

[[{"type":"media","view_mode":"colorbox","fid":"22849","attributes":{"alt":"","class":"media-image","height":"450","typeof":"foaf:Image","width":"600"}}]]

Ono se vlastně dlouho zdá, že se toho příliš neděje. Že pochodujete jako voják krok za krokem, do ramenou vás řeže těžká krosna a vy v prvních momentech tak trošku vystřízlivíte. Já jsem si představovala cestu, jako příležitost ke psaní deníku a k meditacím v lese a na útesu u moře.

[[{"type":"media","view_mode":"colorbox","fid":"22858","attributes":{"alt":"","class":"media-image","height":"450","typeof":"foaf:Image","width":"338"}}]]

Psaní však bylo velmi sporadické, protože jsme často uléhaly s pocitem bolesti a únavy na těle i na mysli a o meditacích nemohla být vůbec řeč. Přesto spirituální prožitek, který jsem prožila na cestě komplexně, byl velmi silný, ale zároveň jemný.

[[{"type":"media","view_mode":"colorbox","fid":"22851","attributes":{"alt":"","class":"media-image","height":"450","typeof":"foaf:Image","width":"338"}}]]

Opravdu v tomto případě platí rčení, že cesta je cíl. Z příchodu do chrámu sv. Jakuba v Santiagu de Compostela jsem měla nakonec vlastně smíšené pocity. Těšila jsem se, to ano, na druhou stranu jsem si uvědomovala, že prvním krokem otevřenými dveřmi dovnitř, naše putování končí. A to mi vlastně vhánělo slzy do očí.

[[{"type":"media","view_mode":"colorbox","fid":"22852","attributes":{"alt":"","class":"media-image","height":"450","typeof":"foaf:Image","width":"338"}}]]

[[{"type":"media","view_mode":"colorbox","fid":"22853","attributes":{"alt":"","class":"media-image","height":"450","typeof":"foaf:Image","width":"338"}}]]

Byl to krásný moment uvědomění a zároveň stesku po vypjatých situacích, stesku po domově a po nadšení a radostech, které jsme společně s Kristýnou prožívaly. Odložily jsme obě veškeré společenské masky a byly jsme plně samy sebou.

[[{"type":"media","view_mode":"colorbox","fid":"22855","attributes":{"alt":"","class":"media-image","height":"450","typeof":"foaf:Image","width":"338"}}]]

On chvíle, kdy jsem se vrátila, si tento luxus dopřávám mnohem více. Cesta do Santiaga mě obohatila o vědomí toho, že mohu být sama sebou a že právě taková jsem nejcennější sama pro sebe, nejcennější pro své okolí. Děkuji svému osudu za tuto příležitost. Jistě nebyla poslední.

[[{"type":"media","view_mode":"colorbox","fid":"22854","attributes":{"alt":"","class":"media-image","height":"450","typeof":"foaf:Image","width":"338"}}]]

Lucie