Kambodža pro mě není úplně šťastné místo. Nicméně jsem věčný optimista…

Autor: eva dne: Ne, 08/20/2017 - 12:05.

Pořád jsem v Kambodži a je to masakr. Přemýšlím, jestli bylo opravdu dobré rozhodnutí letět právě sem. Nějak se mi tu od příletu nedaří. Přijela jsem a všude celkem draho.

Tedy dražší než v Thajsku, ale já očekávala levnější věci, vzhledem k tomu, že je to tu méně civilizované. A jsme zase u toho! Žádná očekávání = žádná zklamání! Zase jsem zapomněla?! Vidět Angkor Wat byl krásný zážitek, ale například příjezd do hlavního města Phnompenh byl otřesný. Nejdříve mě otravoval tuk tukář, nechtěla jsem si ho vzít, vždycky z nádraží zdrhám, protože jsou nejdražší. Navíc mi řekl větší částku než taxikáři v Praze, to už je trochu moc, ne? To mám na čele napsáno RYBA?! Já vím, že ty blonďaté vlasy svádí k čemukoliv. Nakonec jsem ho ale usmlouvala…

Buddhističtí mniši v Royal Palace, Phnom Penh 

Mezinárodní fotka s číňankama i mnichama před Royal Palace

Jedeme, píšu si na mobilu a najednou vedle mě těsně motorka a vidím ruku, jak mi začne sahat po telefonu. Leknu se a začnu křičet. Motorka zrychlí a začíná odjíždět, tuk tuk ji pronásleduje. Jedeme za tou motorkou, najednou tuk tuk zabočí do nějaké tiché, klidné ulice. Začnu se bát a hlavou mi začne lítat to, že tuk tukář je s nimi a že mi teď ukradnou notebook, peníze, pas, prostě všechno. Začínám opět křičet, ať zastaví. Jsem připravená klidně vyskočit, jede pomalu. Naštěstí zastavuje a obrací to. Najednou jsem v kruhu místních kambodžských lidí. Koukají na mě, do očí, točíme se v kruhu, sledují mě, sledují, co se to děje. Já koukám na ně. Bojím se, nevím, co si myslet. Není mi to příjemné. Co teď bude? Naštěstí se rozjíždí a vypadá to, že jedeme do hotelu. Po cca 10min. tam jsme a já vystupuji. Bojím se, už nikomu nevěřím. V hotelu, nemají místo. Převlékám se, nechávám si tam věci a jdu zatím do Royal Palace. Je 6:30, spala jsem jen 4h v buse, ale v Royal Palace otevírají v 8h a to znamená, že to bude bez front a to rozhodně nemíním promeškat! Kávička a vajíčka. Fuj to se nedělá, plácat takhle kafe s jídlem dohromady! No co, snad se to jednou nepodělá!

"Moje chvilky"

V 8h jsem na značkách v Royal Palace. Vstup 10 USD, ještě mě upozorňují, že tady je poslední možnost průvodce. Děkuji, ale nevyužívám. Po chvíli si gratuluji. Vcházím do areálu a tam jedna budova, do které nemůžete ani vstoupit dovnitř. Jen koukáte z dálky. Je to krásné vidět, ale Královský palác v Thajsku mě nadchl více. Ještě, potkávám mnichy se kterými děláme společné foto. To je asi pro mě nejlepší zážitek z hlavního města z Phnompenhu, který má 1,5 mil. obyvatel. A ještě za rohem krásná Silver Pagoda.

Nevyrušovat, odpočíváme!

Pak už mířím dle plánu k dalšímu chrámu – Wat Ounalom. Ten si prohlížím jen zvenku a mířím k Wat Phnom, ten vypadá větší. Dávám dolar a jdu nahoru po schodech. Tam zrovna vypouští ptáčky z klece. To se mi zdá super! Líbí se mi to! Nejkrásnější věc, co může člověk udělat! Pustit zvíře ze zajetí na svobodu! Jenže pak vidím, že tam jsou u nich potulní prodejci a je mi jasné, že to není jen tak…

Trpící koťátka a u nich malý kambodžský kluk vybírající peníze. Dodnes nevím na co...

Pak ještě vidím čerstvě narozená koťátka na prudkém poledním sluníčku a u nich malý kambodžský kluk vybírá peníze. Dávám je alespoň do stínu a odcházím. Nezmůžu nic. Vadí mi to. Viděla jsem po Cestě tolik trpících zvířat kvůli bezohlednosti člověka a toho, že si ze zvířat dělá dekorace a doplněk… Jdu zpět do hotelu a tam v podstatě zůstávám. Hlavní město ve mně nezanechalo hezké stopy, chci pryč. Čekám na ráno a odjíždím do města Sihanoukville, které je spojkou na kambodžské ostrovy Koh Rong a Koh Rong Sanloem. Chtěla jsem jet na Koh Rong, který je větší a živější, ale dozvídám se, že tam je spousta food poisoning, tedy otrav z jídla a je tam špatná hygiena. Poslední, co bych teď chtěla je skončit v kambodžský nemocnici s otravou z jídla!

Jeden z receptů na zdravý a spokojený život.

Vybírám tedy Koh Rong Sanloem. Nevím, kam přesně jet, ale nechávám se vyhodit na main pieru, alespoň podle nich! Nakonec se dozvídám, že je to Saracen Bay. Je tu krásně, ale celkem draho. Zůstávám jen jeden den a pak se přesouvám na další část ostrova zvanou M´Pai Bay.

Roztrhnutá noha na ostrově Koh Rong Sanloem

Ošetření v místní diving company

Na M´Pai Bay vydržím 3 noci. Je to tam super. Spousta mladých lidí, v jednom podniku každý večer oheň, fire show a živá hudba. Nicméně, když už melu z posledního a potřebuji se opravdu vyspat, v mém hostelu je mega jungle party! Do toho si roztrhávám nohu do masa na chodidle. Vypadá to prapodivně a nevím, jestli jít na kliniku. To by znamenalo na kambodžkou kliniku! Nechce se mi. Je mi smutno, tohle je odvrácená strana cestování. Když je vám bídně, nemůžete chodit a víte, že se musíte stále přesouvat a nemáte žádné svoje útočiště. Deprimuje vás to. Pochybujete, bojíte se, je vám smutno. S klinikou si nejsem jistá, ale jedu už na pevninu, musím se vyspat…

Pokračuji na jih směr kambodžské ostrovy.

A tak jsem tady. Z ferry jsem se dostala 14 km na doporučenou Otres Beach za 4 USD! Dávejte si pozor, občas to s cenou trochu přeženou. Já sehnala chlapa, který mě za tuhle cenu vzal s velkým báglem na motorce. Mám resort Mom´s kitchen on the beach a svojí vlastní nádhernou postýlku s výhledem na moře! Ještě si nepískám, začíná zase party a je tady všechno slyšet. Ne, že by to nebylo občas fajn, ale když více, jak týden spíte kolem 5h denně, nemůžete chodit a máte před sebou Cestu do Thajska, možná přes Singapur, bylo by fajn se trochu vyspat…

Nejlepší jídlo, co jsem tu zatím měla v místní veganské restauraci - tempeh, cizrna, batáty, klíčky, oříšky, řepa ...

Nicméně teď jsem na večeři a cítím se jako královna. Super veggie jídlo a k tomu fresh coconut. Už vše za celkem rozumnou cenu a taky je tady kousek konečně bankomat. Přijela jsem totiž na ostrov asi se 40 USD a ptala se, kde je ATM! Ano, blondýna! Tak se zasmáli se mnou a řekli, že tam žádný není. Já jsem ale dokázala žít opravdu za málo na den. Měla jsem 1-2 koupená jídla za den, občas nějaký snack, sušenka. Všechno mám, nic mi nechybí a ani několikadenní půst by mi nevadil. Jsem v ráji. Pomyslném ráji, protože oni tu žijí v chudobě. V chudobě, ale šťastní a pospolu. Bez nervů, zda budou mít na hypotéku a na další, někdy možná zbytečné věci, kterými se opět možná zbytečně svázali…

Vidím malé děti, jak nosí jídlo, pomáhají rodičům přes den i večer. Povídám si s jednou takovou roztomilou holčičkou, která umí skvěle anglicky na to, kolik jí je. Je hezká a šikovná. Chodí do školy, pomáhá rodičům v restauraci přes den i večer a pak jí další ráno vidím pomáhat rodičům na stavbě. Tohle chce obdiv! Velký obdiv! Jsou skvělí. Dělají vše pro to, aby se uživili a aby vám vyhověli. Občas jsou tady v Kambodže nepříjemní, to se mi v Thajsku nestalo. Ale nenechávám se zaplést do jejich zkažené nálady. To je jejich problém.

Asi jsem to s tím opalováním a filtrem přehnala!

Celkově hodnotím Kambodžu o něco hůře než Thajsko. Já byla na místech, kde bylo více draho než například na thajským ostrově Koh Phangan a zároveň horší služby. Chtěli mě okrást, roztrhla jsem si nohu. Nějak se mi tu nedařilo. Nevyčítám jim nic. Jak říkám, sami nemají moc peníze. Prý před 10 lety na ostrově skoro nic nebylo, teď je tam mnoho a mnoho resortů, ale stejně je menší výběr než v Thajsku, proto mohou i napálit ceny. Například na Saracen Bay 6 malých banánků za 3 USD, jídlo kolem 4-5 USD, ale poloviční porce než v Thajsku, kde jsou poloviční, někdy i třetinové ceny.

Mě si Kambodža bohužel nezískala. Mojí zemí je Thajsko. Už jen proto, že tam vládne buddhismus a věřte mi, že když lidi odmalička vyrůstají v tak moudrém náboženství, je to na tom národě znát a je to cítit téměř na každém rohu. Miluji Thajsko. Miluji buddhismus. Miluji Vipassanu. Navíc mám v Thajsku na letišti na Phuketu rande po 3 měsících…

Pokračuji. Next station maybe Singapore?!

Ráda bych to vzala přes Singapur, když se mi zlepší ta noha. Uvidíme. Každopádně příště už zase z Thajska.

Těším se na vás

Vaše Veronika Nikita

 
 

Vyčerpávající, náročná, přesto krásná Kambodža…