Herec Ondřej Vetchý o postavě Aloise Rašína: Byl to unikátní muž!

Ke stému výročí vzniku Československa natočila Česká televize dvoudílný film Rašín, který právě běží na obrazovkách. A hlavní roli ministra financí Rašína v něm hraje herec Ondřej Vetchý.

Čím pro vás Alois Rašín byl před a po natáčení filmu?
„Měl jsem obecný přehled a povědomí o tom, kdo to byl, ale teprve díky režisérovi Jiřímu Svobodovi jsem se o té postavě, tím, že jsem se s ním mohl kontaktovat vnitřně, dozvěděl hrozně moc. Byl to unikátní muž.“

MiroslV čem jste se s ním mohl vnitřně kontaktovat? Předpokládám, že nejde jen o fyzickou nápodobu, která postavu ale divákům jistě dokresluje…
„Vizuální nápodoba mi během hraní nijak nepomůže. To bych se na sebe musel dívat do zrcadla a říkat si: Bože, já vypadám úplně jinak. To s tím ale vůbec nesouvisí. Jde mi o to, aby má postava byla lidská bytost, na kterou se napojíte, a se kterou se identifikujete a všechno, co děláte, si budete umět obhájit.“

Co jste si třeba musel obhájit?
„Když budu někomu říkat, že jsem začal uvažovat a cítit v intencích té postavy, jak to dělám vždycky, tak to pro ostatní bude trošku šokující. Ale tak to prostě je. Důležité ale je definovat, kdo byl Alois Rašín, čím byl unikátní, jak byl pro tuto zemi důležitý. Že to byl člověk, který reprezentoval to, co nám tady tak strašně chybí, a to je například neuvěřitelné vlastenectví, neuvěřitelná osobní zodpovědnost, která se opírá o ohromnou inteligenci, ohromnou integritu a zodpovědnost, kterou na sebe Alois Rašín vzal a nesmírnou tvrdost, jak k sobě, tak k lidem kolem sebe.“

Jak byste ho ještě charakterizoval, čím vám byl blízký?
„Jeho motto bylo: „Když se pracuje pro vlast, tak se pracuje zadarmo“. To se nedá kvantifikovat penězi. Za toto ho obdivuji, a to nám v dnešní době a zejména v politickém životě nesmírně chybí. Lidé takto uvažující, kteří chápou politiku jako absolutní službu svoji zemi, nehledí na vlastní osobní prospěch a jsou schopni se absolutně obětovat za svou vlast. Byl unikátní hospodář, který věděl, že nikdy nemůže utratit víc, než kolik vydělá, který dělal vše proto, aby Československo bylo prosperující, úspěšnou a sebevědomou zemí, která bude ekonomicky expandovat ven a nebude jen montážní linkou.“

Jaké je podle vás poselství snímku Rašín?
„Zasadit si tento film do historického kontextu není tak těžké, největší výpovědní hodnotu má tento příběh sám o sobě. Myslím ale, že je to snímek oslavujícího nejen Rašína, ale i Kramáře a ostatní Muže 28. října. A úkol oslavovat je by neměl mít jen v době, kdy si připomínáme stoleté výročí vzniku Československa.“

Když vám režisér Jiří Svoboda roli nabídl, kývl jste hned?
„Ne, to určitě ne, to ani nešlo. Museli jsme se s panem Svobodou sejít a on byl laskav a udělal si čas. Tři hodiny jsme si povídali v kavárně Slavia – dali jsme si několik káv i závody na tramvaj, a to už jsem věděl, že už jsme patrně smluveni. Naše domluva měla svou historii – nejen projekt samotný, ale i jeho obsazení. I to
jsem si musel vyjasnit, abych neudělal něco, ne úplně vkusného.“

Jaké myslíte, že je současné povědomí o této důležité historické postavě?
„Většina veřejnosti podle mě o něm nemá žádné informace nebo jen ty základní. Dost lidí ho třeba považuje za pána, který postavil Rašínovo nábřeží. Je to škoda, protože, kdybychom měli povědomí o těchto výjimečných mužích, jako byl Alois Rašín, tak i to by napomohlo k tomu, že bychom byli trochu jiní, nežli jsme. Byli bychom možná sebevědomější, asi bychom se více zajímali víc o věci kolem sebe, a pokud možno objektivizujícím způsobem. Rašín reprezentoval pravý opak toho, co zužuje dnešní společnost. Češi například často věří nějakým konspiračním teoriím, ale když jsou konfrontováni s realitou tak ji buď nevěří, nebo tomu nechtějí věřit nebo jim přijde divná. Rašín dokázal vše precizně definovat a vůbec nedal prostor na jinou interpretaci.“

Co bychom si tedy z jeho postavy měli vzít?
„Sebevědomí, pracovitost, osobní odpovědnost – to jsou všechny hodnoty, které reprezentují sebevědomého občana v sebevědomém státu. Tak to představoval Alois Rašín. Nacisti nás po válce
připravili o ohromné množství vlastenců, kteří patřili k tomu nejlepšímu, co se i nás urodilo.
V padesátých letech jejich práci dokončili komunisté a kvůli nim utekla spousta unikátních rodin nebo
byly zlikvidovány, smazány z historie. Přišli jsme o spousty takových rodin, které odešly z této země
buď kolem roku 1948, nebo 1968. I slabé nadechnuté v šedesátých letech s nastupující normalizací
nás vyrychtovali tak, že jsme navždy zůstali bez přítomnosti těchto bytostných demokratů a
vlastenců. A když k tomu připočtu ideologické tlaky na veřejné mínění, tak je logické, že jsme na
tom tak, jak na tom teď jsme.“

Foto Česká televize

Komentáře