Přiznání Lukáše Vaculíka: Vzplanul jsem při romantické večeři! Poprvé jsem hořel…

Do kin právě přišla nová komedie na motivy Marie Poledňákové Ten, kdo tě miloval. A představí se v ní i Lukáš Vaculík. Tentokrát v roli padoucha…

Lukáši, vaše role je v tomhle filmu trochu netypická, jak se vám hrál, ne úplně sympatický pan Zvoníček?
„Zvoníček se mi hraje dobře, naopak bych řekl,že se v tom tak trochu vyžívám. Baví mne hledat určitou nadsázku nebo nějaké charakterové defekty této postavy.“

Spolupracoval jste s režisérem Janem Pachlem už dříve nebo je tohle poprvé?
„S Honzou Pachlem jsem už spolupracoval. Dělal jsem s ním Rapla, ale všiml jsem si ho ještě před tím, než jsme se poznali osobně. Navíc, když jsme se pak potkali na place, pochopil jsem, že je s ním radost i pracovat. Na jeho věci se podívám rád, baví mne. Stejně jako Honza – je sympaťák, hodně umí – a upřímně – to jsou důvody, proč jsem se rozhodl na filmu Ten, kdo tě miloval pracovat. Prostě jsem byl rád, že můžu s Honzou Pachlem zase pracovat.“

Je pro vás snazší hrát kladné nebo záporné role?
„Kladná nebo záporná role, ono je to úplně jedno. Spíšjde o obsah. Já vím,že se říká,že záporáci se hrají líp, ale to je možná proto, že dějově se toho kolem nich víc točí. Člověk do role vždycky dává něco ze sebe, takže si musí dávat pozor. Ze záporáka se může stát slušnej klaďas. Ale já to nemám takhle rozdělené, podstatné pro mne je, že je o čem hrát.“

A jaký je tedy podle vás pan Zvoníček?
„Samolibý, sebevědomý, vyčůraný, ale ne moc chytře, a s takovým zvláštním smyslem pro humor, kdy se tomu nikdo nesměje, ale on se tomu řeže, a to už je odvozeno od té jeho samolibosti. Přesvědčen o své dokonalosti. Samozřejmě, že dokonalý není nikdo, natož Zvoníček.“

Je nějaká scéna, kterou nezapomenete?
„Je mi šestapadesát, ale tady poprvé jsem hořel. Což jsem ještě nikdy nezažil, tak to bylo trochu zvláštní. Ale nemůžu říct, že to bylo hrozné nebo stresující. Bylo to úplně normální. Takže mám další zářez na pažbě. Při romantické večeři jsem prostě vzplanul… To jsem zažil poprvé v životě, až tady, na stará kolena.“

Dá se říci, že je to ta nejnáročnější scéna?
„Ne, to ne. Tam člověk jen sedí a kouká, čím ho polijí, a jak ho škrtnou a ve vaší moci není nic.“

Měl jste strach?
„Ne, strach ne.“

Ten, kdo tě miloval je film zasazený do doby adventu a Vánoc, jak trávíte Vánoce vy?
„Na Vánoce jsem zvyklý mít kapra, polévku a bramborový salát. Na ten se těším skoro víc než na toho kapra, sním ho dost. Znám lidi, co dělali bramborové saláty i do necek, což už je i na mne trochu moc. Jinak to už nevnímám jako svátky, přijde mi, že se z toho staly takové dostihy pro lidi, což je škoda. Chlapům se to asi říká jinak než ženám, které mají pocit, že musí mít uklizeno, čistá okna, která myjí, když je venku mínus patnáct, což nám přijde úplně nesmyslné, ale ženy v tom asi veliký smysl vidí. Snažím se vyhýbat se centru Prahy, protože jen než tam dorazím, tak mi rupnou nervy, otočím se a jedu zpět, aniž bych tam dojel. Také se snažím být s lidmi, s nimiž je mi dobře, a samozřejmě se synem, kterému je patnáct let. Říkám si, jak dlouho ještě bude chtít trávit Vánoce, Silvestr nebo dovolené s námi… Asi přijde doba za dva, tři roky, kdy bude fungovat s nějakou partou a budou vyrážet do města a užívat si to po svém. Proto si Vánoce a podobných společných chvilek chci ještě užít, dokud to jde.“

Nejoblíbenější vánoční pohádka?
„Já mám strašně rád S čerty nejsou žerty.“

Který film Marie Poledňákové máte nejraději?
„Nejspíš filmy s Tomášem Holým – Jak vytrhnout velrybě stoličku a Jak dostat tatínka do polepšovny. Pro mne mají velký půvab a atmosféru.“

Kdybyste měl někoho pozvat na film Ten, kdo tě miloval, jak byste mu ho popsal?
„Věřím, že to dopadne dobře a bude se lidem líbit a potěší je. Já zatím ten pocit mám. Když jsme se potkali první den na place a podívali se na sebe, začali jsme se smát. Každý z nás byl nějakým způsobem mile jiný. Věřím, že i herecké obsazení bude zárukou, že všechno dopadne dobře a film dokáže lidi pobavit.“

Komentáře