Režisér filmu Přání k mání Vít Karas, co poběží 30.12.: Při natáčení jsme málem umrzli!

Film plný vánoční pohody a kouzel Přání k mání odvysílá Česká televize 30. 12. Ve vánočním příběhu se humor a nadsázka českých pohádek potkává s láskou a citovými kotrmelci romantických komedií, s nadčasovým retrostylem i s hravou fantazií. Vyzpovídali jsme proto jeho režiséra Víta Karase.

Jak byste Přání k mání definoval žánrově?
„Přání k mání je vykročení směrem k filmům našeho dětství. Je to vánoční rodinná komedie s magickými prvky. Také je to dobrodružný příběh plný kouzel. Také je to film o lásce. Té první dětské lásce, lásce dospělých, lásce mezi rodiči a dětmi. A pro mě je to splněné přání.“

O čem film podle vás je?
„Snímek má několik aspektů. Jeden z nich je příběh o klukovi, který zjistí, že je schopen neuvěřitelných věcí. Když se opravdu snaží a je odvážný, mnoho dosáhne. Další aspekt – láska buď je, nebo není, a kouzlo s tím nic nezmůže. Láska tu ale není jen v jedné podobě, ve filmu nejde jen o lásku romantickou mezi Albertem a Johanou, ale i o krizi manželské lásky a o lásku rodičovskou. A hlavně je film o tom, čeho jsme schopni dosáhnout, když uvěříme sami sobě.“

Jaké potíže jste během natáčení filmu museli řešit?
„Byli jsme na natáčení dobře připravení a byli jsme ochotni snášet mnohé, takže, i když nás potkalo snad všechno, co nás potkat mohlo, mimo vyložených tragédií, zvládli jsme to; i když za cenu šílených rozhodnutí, změn v programu a prodloužení celého natáčení.“

Co je tedy to všechno, co vás potkalo?
„Zima, horko, sníh (když sněžit nemělo), bláto, vítr, déšť, mrazy, nemocné děti, slunce, jaro (když měla být zima) a spousta dalších obtíží. Těžké to měla produkce, velmi obdivuji vedoucí produkce Ivanu Jaroschy, která dokázala vítězit v souboji s nepřízní počasí a několikrát měnit složitý natáčecí program, abychom mohli pokračovat dál. Těžké to bylo i pro herce. Například při natáčení u Baronů doma, kdy jsme tři noci točili v obrovské hale, která se nedala vytopit, začalo mrznout. Byly to nejstudenější dny a noci za několik posledních let a, i když jsme pouštěli do prostoru teplý vzduch z obrovské roury, vytopit se to nedalo. Hercům stoupala pára od pusy, což nakonec ve filmu vypadá výborně, přežít to ale bylo obtížné.“

Všichni vzpomínají na natáčení v hotelu Imperial v Karlových Varech. Jaké další zajímavé lokace jste navštívili?
„Hotel Imperial byl bezesporu nezapomenutelný. Díky skvělé práci naší produkce se podařilo zajistit natáčení v době provozní přestávky a my tam tedy mohli nejen točit, ale i bydlet. Hotel je obrovský a nejen hotel, ale i přilehlý park má magickou atmosféru. Výzdoba parku byla ovšem velmi náročná, bylo nutné přivézt a upevnit vánoční strom, oplést stromky lampičkami, celé to trvalo asi čtyři dny. Výsledek ovšem stojí za to. V Karlových Varech jsme natáčeli ještě v Národním domě, v ulicích a v Praze pak na Vltavě, kde byla ukotvena loď a u ní obrovské ruské kolo. S lodí to nebylo jednoduché. Hledali jsme loď,
která by vyhovovala našemu záměru a která by byla opravdu krásná, a když jsme ji konečně našli, zjistili jsme, že majitel lodi je v Indii, a modlili se, aby nezamrzla Vltava, než se vrátí, a loď bude moci vyplout.“

A ruské kolo?
„Na natáčení na ruském kole s nadšením vzpomínají všechny děti, které ve filmu hrály. Ve scénáři byla jedna scéna, které jsem se opravdu bál. A to scéna na ruském kole. Ve filmu trvá dvě až tři minuty, natáčeli jsme ji tři dny a já si ve slabších chvilkách vyčítal, že jsme ji ze scénáře nevyndali. Je to technicky i technologicky náročná scéna. Na ruském kole mají schůzku Albert s Johanou, ruské kolo se zasekne a uvolní se šrouby jejich kabinky. Děti jistil
jeřáb, byly opravdu šikovné a odvážné. Scénu jsme pečlivě nacvičovali, posunulo nás to celé dál a ve filmu je důležitá, přesto jsem si velmi oddechl, když jsme ji dotočili.“

Film Přání k mání je o kouzlech a kouzlení. Jak se ve filmu čaruje? A co pro vás bylo kouzelné?
„Kouzelných věcí je filmu mnoho a kouzla tam jsou opravdu všude. Na jednu stranu kouzelné město Karlovy Vary, kouzelnické triky Albertových rodičů a kouzlo splněného přání. Ke Karlovým Varům mě pojí i mé osobní okouzlení, jsem z Chebu a ve Varech jsem studoval na Střední pedagogické škole. Vzdal jsem alespoň trochu hold své škole, kdy jsem do filmu zapojil Karlovarský dívčí sbor právě z této školy. Čarování Albertových rodičů bylo náročné především v tom, že se Jitka Čvančarová i Martin Myšička učili kouzlit. Chtěli jsme, aby to vypadalo přirozeně. Vím, že to pro ně nebylo lehké, a protože jsem chtěl, aby to opravdu bylo kouzlo, muselo se to podařit napoprvé. Byl to velký adrenalinový zážitek pro všechny. A co pro mě bylo kouzelné? Celé natáčení. Zapojení všech lidí. To, jak všechno skvěle fungovalo. Měl jsem poprvé v životě pocit, že se všichni snaží naplnit moje prosby a nároky. To bylo opravdové kouzlo.“

Foto Česká televize

Komentáře