Režisér štědrovečerní pohádky Zdeněk Zelenka: Kouzelník Žito je výpravný velkofilm!

Dnes v 19 h nás na ČT1 čeká zbrusu nová, klasická pohádka Kouzelník Žito. Proto jsme vyzpovídali jejího autora a režiséra Zdeňka Zelenku.

Kouzelník Žito je vaše desátá vánoční pohádka. V čem je jiný?
„On je naopak v mnohém stejný! I v Kouzelníku Žitovi jsem chtěl odvyprávět příběh, který by měl nepohádkového hrdinu, kterému ovšem život zkomplikují pohádkové bytosti.
A také zlí, pochybní lidé, proti kterým náš hrdina musí napnout všechny své síly, aby na konci zjistil, že boj stál za to  a že princezna je ta nejlepší obyčejná holka na světě. Divák opravdu neočekává, že by v pohádce zlo vyhrálo a hlavní hrdina by na svou dobrotu, statečnost a moudrost doplatil. To leda u Cimrmana.“

Váš filmový debut byla koprodukční pohádka Čarovné dědictví. Proč jste si vybral tento žánr?
„S nadsázkou se dá říct, že žánr si vybral mě. V roce 1974 jsem nastoupil do Filmového studia Barrandov, kde jsem zcela náhodou začal jako asistent či pomocný režisér pracovat převážně na dětských filmech, jako byly třeba filmy Páni kluci, Kočičí princ anebo Krakonoš a lyžníci. Na mnoha filmech jsem začal fungovat jako spolehlivý vyhledávač dětských talentů, takže když jsem v roce 1981 absolvoval FAMU, napadlo kohosi ve vedení Barrandova, že bych mohl debutovat dětským filmem, když mám takové zkušenosti. Chtěli mi k realizaci nabídnout nějakou povídku, jak bylo tehdy zvykem u debutantů, jenže mně se do povídky vůbec nechtělo. Abych ji nemusel točit, napsal jsem si rovnou celovečerní film, a to bylo právě Čarovné dědictví. Ten film měl tehdy velký komerční úspěch, patřil mezi nejprodávanější československé filmy do světa, takže o mém dalším směrování bylo rozhodnuto. Filmy pro děti a pohádky se tak více jak třicet let občas objevují vedle mých detektivek, komedií či psychologických dramat.“

Legenda o Žitovi není častým tématem. Proč jste si jej vybral?
„Tak především musím zdůraznit, že se nejedná o nějakou adaptaci Jiráskem zapsané pověsti, ta se hodí spíš pro zpracování v animovaném filmu. Našemu mladému hrdinovi přezdívají Žito jen proto, že ho babka kořenářka nalezla jako odložené nemluvně v poli žita. Vychovala ho v mládence, který má díky ní jako přirozenou součást své povahy mnoho pěkných zásad, mezi kterými ovšem vyniká smysl pro spravedlnost, což mu, jak se dalo předpokládat, velice komplikuje život. Náš Žito není pohádková bytost, je to sympatický kluk, kterému zamilovaná čertice umožnila, aby na čas tu spravedlnost na Zemi hájil. Jak to dopadlo, to se dozvíte o letošních Vánocích!“

Máte vy sám nějakou oblíbenou pohádku?
„Já měl to štěstí, že mě na FAMU učil režisér Bořivoj Zeman, což je tvůrce dnes klasických a stále oblíbených pohádek Pyšná princezna a Byl jednou jeden král. Nepochybně i díky němu jsem k tomuto žánru získal kladný vztah. Často říkal, že dobrá pohádka musí mít babičku, kytičku a písničku. Vím, co tím myslel, koneckonců všechno z toho se často objevuje i v mých pohádkách. Pokud bych měl vybrat jednu svoji oblíbenou, pak je to právě Zemanova pohádka Byl jednou jeden král, ve které vždy obdivuji herectví nejen Wericha a Buriana, ale i všech herců v menších rolích. A ty dialogy? Krása!“

Jaké má podle vás pohádka Kouzelník Žito poselství?
„Kdyby šlo poselství zformulovat do jedné věty, pak už bychom nemuseli točit ten film. Samozřejmě i tahle pohádka obsahuje boj dobra se zlem, má humor, napětí, dramatické situace, kouzla, několik písniček. Je to v podstatě výpravný velkofilm, který je i díky atraktivním lokacím, důmyslným ateliérovým stavbám, trikům a velkolepým kostýmům pastvou pro oči. To by ale samozřejmě všechno bylo málo, kdyby se nad tím vším nevznášela nějaká myšlenka, něco, pro co by si diváci bez rozdílu věku mohli tenhle film oblíbit. Mně osobně je nejvíce sympatická právě povaha toho mladíka Žita, který prostě považuje za samozřejmé, že před nespravedlností se nesmí uhýbat. To je sice teze, ale on ji má jako neodmyslitelnou součást své povahy.“

Jak vypadají vaše Vánoce? 
„Vánoce dnes považuji hlavně za svátky dětí, pro ně se to všechno dělá, pro ně se utrácí, pro ně se peče, pro jejich radost se nakupují ryby z kádí, kvůli nim se schovávají dárky až na dno skříní, hlavně kvůli nim se točí a vysílají pohádky. Já od určitého věku očekávám od Vánoc hlavně klid a pohodu s lidmi, které mám rád. A popíjí-li se k tomu kvalitní suché vínko a já vidím, že v duších jinak životem vystresovaných lidí zavládl aspoň na pár dní klid a mír a dobrá vůle, pak je to pro mě ten nejlepší dárek. A to, prosím, neberte jako frázi.“

Bez čeho si Vánoce nedokážete představit?
„No, svěřím se vám s něčím, co jsme ještě nikde nemedializovali. Stalo se už takovou tradicí, která trvá snad dvacet let, že se každý rok o Vánocích setkáme s Jiřinou Bohdalovou u ní na chalupě a zhodnotíme život, což znamená, že spustíme tzv. mycí linku, a vyprávíme si historky nejen o sobě, ale hlavně o lidech, které máme rádi. I neradi. A to kdyby se přenášelo do éteru, myslím, že bychom trumfli všechny pořady na Silvestra! Takže to by mi chybělo, protože s Jířou se nádherně směje i přemýšlí.“

Jaká byla Vaše nejoblíbenější postava v dětství?
„Tak rozhodně to byl Fanfán Tulipán! Ta lehkost, s jakou prchal po střechách a ještě k tomu vtipkoval! Myslím, že mnohé z jeho povahy se objevilo i v povahách mých filmových hrdinů, ostatně i v Žitovi by se také dalo leccos najít.“

Vánoční pohádka je svébytný žánr. Co by podle Vás měla splňovat?
„Souhlasím, že během let se vánoční pohádka stala v Česku jakýmsi specifickým žánrem, který nikde jinde ve světě nenajdete. V minulých letech se nejvíce pozornosti věnovalo Silvestru, dnes štědrovečerní pohádce. Co to znamená? Lidé by se netěšili na něco, co v sobě nese nějakou silnou negaci, potemnělost, krutost, absenci humoru. Myslím, že štědrovečerní pohádka, má-li u diváků uspět, nesmí být krvelačným, dumavým Shakespearem pro děti. A co se týče formy, rozhodně nevsázet na jakoukoliv alternativu, což znamená i na vulgaritu a modernismy v podobě princezen na motorkách. Prostě divák očekává, jak jsme se mockrát přesvědčili, jistou dávku klasického vyprávění a běda, když to nedostane!“

V spoustě vašich filmech se objevuje Jiřina Bohdalová. Jakou roli jste pro ni připravil v Kouzelníkovi Žitovi?
„No kdo myslíte, že hraje tu moudrou kořenářku, která najde  v žitě nemluvně a vychová z něho hlavního hrdinu? Jiřina mi v pohádkách hraje buď odporné babizny, jako tomu bylo
v Nesmrtelné tetě či v Boháči a chudákovi, anebo moudré osoby. O Vánocích se jí budu muset zeptat, co se jí hraje líp!“

Foto Česká televize

Komentáře