Intenzivní erotický zážitek. Zběsilost fanoušků a následný “trest”…

Ani nevím, jak se to seběhlo, ale najednou ze mě byla začínající úspěšná spisovatelka, kterou čekala první autogramiáda.  Vše probíhalo podle plánu. Nejprve dorazily plakáty, hlásající, že má maličkost představuje svou knihu. Den na to dorazila i kniha. Nejsem nákupní typ, přesto jsem s kamarádkou vyrazila do vyhlášeného salonu vybrat šaty, ve kterých ten večer budu vypadat úchvatně. Volba padla na jednoduché olivově zelené šaty sahající na jedné straně až ke kotníkům na druhé ke kolenům, s rozparkem do poloviny stehen. Radost mi kazil jen fakt, že nemám odpovídající doprovod. Od toho má ale člověk kamarádky. Ta moje bez mrknutí oka vylovila z kabelky vizitku nejmenované agentury poskytující doprovod na jakoukoliv příležitost a očima mě vybízela, ať tam zavolám hned. Skepticky jsem vyťukala číslo, a medový hlas po vyslechnutí mých požadavků mi sdělil, že to není problém a že mě můj doprovod vyzvedne půl hodiny předem na určeném místě.

A je to tady! Před zrcadlem rovnám vlasy a kontroluji, zda je vše v pořádku, když mi zazvoní mobil. „Dobrý den, jsem Jarek, váš dnešní doprovod a čekám na vás před domem.“ Poslední pohled do zrcadla, nádech a už otevírám dveře. U stříbrného, sportovního auta stojí asi třicetiletý vysoký muž s úsměvem od ucha k uchu. A jestli pohled na něj byl fascinující, jeho hlas mě doslova  uzemnil. Galantně mi otevřel dveře, nastoupila jsem, on je zabouchl a usadil se na místě řidiče. Jízdu jsem si moc neužila, celou dobu jsem lovila jeho odraz ve zpětném zrcátku. Cesta utekla rychle, najednou jsem stála před knihkupectvím, zavěšená do svého průvodce, sledující své jméno na plakátu. Obchod byl plný čekajících lidí, vítajících mě potleskem. Po krátkém poděkování a přiblížení mé knihy jsem usedla ke stolku a hromádka knih s každým podpisem ubývala. Konečně, už žádný fanoušek. Od podpisování mě bolela ruka a můj úsměv byl křečovitý, na rozdíl od mého průvodce, který, i když ze mě nespustil oči, se královsky bavil. Ve chvíli, kdy jsem se zvedla, stál vedle mě se skleničkou vína v ruce. Než jsem stihla poděkovat, byla jsem obklopena houfem fanoušků, chrlících své chvalozpěvy i dotazy na adresu mé knihy. Pozdní odpoledne se přehouplo do večera tak rychle, jako víno a pýcha stoupaly do mé hlavy. Byl čas se rozloučit. U východu nastala tlačenice a několik přiopilých fanoušků se dožadovalo společného fota s autorkou. Jarek však kroutil nesouhlasně hlavou. Ale to bych nebyla já, abych neudělala přesný opak, než se po mě žádalo. Hrdě jsem se postavila mezi dva muže, a tím patrně naštvala nejen jejich protějšky, ale i mnoho dalších ctitelů, takže v mžiku nastala strkanice a hádky. Teprve teď jsem si uvědomila, že můj ochránce zůstal notný kus za mnou. Hádka gradovala, už jsem nebyla středem zájmu, naopak mohutný úder loktu mě srazil k zemi. Nestačila jsem ani vykřiknout. Marná byla i má snaha se zvednout, další rána kolenem mě poslala k zemi tak prudce, že jsem se uhodila do hlavy a vše okolo se začalo propadat do mlhy, když v tom mě silné paže vyzvedly, Jarek si mě lehce přehodil přes rameno jako pytel a klestil si cestu k autu.

“Hloupý nápad,“ utrousil, pokládaje mě na zadní sedadlo. Než jsem se zmohla na odpověď, auto odrazilo od chodníku a zamířilo k mému bytu. „Jak se to tak mohlo zvrtnout?“ Než jsem stihla svou otázku vyslovit, už mi otevíral dveře. Nejistě jsem vystupovala a v minutě jsem se ocitla v jeho náručí. Rovnováhu jsem ztratila v momentě, kdy jsem zjistila, že mi chybí bota. Několika rychlými kroky mě donesl ke dveřím, z mé kabelky vylovil klíče, odemkl a ve chvilce mě složil na pohovku. Z lednice vytáhl lahev vína, koupenou pro tento slavný den a podával mi skleničku. „Sama nepiju,“ zašeptala jsem. „A výmluvy, že jste tu autem, neberu!“ Kde se ta smělost vzala, nevím, viděla jsem v mžiku jen jeho záda mířící k lednici. „Krásným dámám v tomto stavu by se odporovat nemělo, domů holt pojedu taxíkem,“ odpověděl a já zírala do toho nejsvůdnějšího úsměvu. Uhranutá pohledem na něj jsem sama sebe slyšela říkat: „Anebo svou chráněnku neopustíte celou noc.“ Než mě polila červeň studu, seděl vedle mě, z ruky mi vzal skleničku, která skončila vedle té jeho na stole, a galantně mi políbil ruku. Jenže tím neskončil a polibky postupoval směrem k rameni, krku, aby mi vzápětí vzal hlavu do dlaní a začal má ústa drtit vášnivým polibkem. Bránit jsem se nehodlala a i já vložila do polibku vše. V několika minutách jsme ze sebe strhávali oblečení, snažíce se polibek nepřerušit. Kdy jsem byla opět v jeho náručí, netuším, ale poslední kousky mého prádélka končily u nohou postele. Nahý bůh se nade mnou nakláněl a jeho oči se leskly touhou, jeho ruce laskaly mé tělo, které se prohýbalo pod spalujícími doteky. Nemluvil, jen mě líbal a laskal má prsa. Bloudění rukou ukončil v mém klíně. Nepromluvili jsme ani slovo, naše oči řekly vše. Najednou mě přetočil na břicho a přitiskl mě k posteli. “Teď to bude po mém. Kdyby jsi mě aspoň jednou za večer poslechla, nemuselo k těm nepříjemnostem vůbec dojít. Tohle bude sladký trest!“ Vzal si mě pěkně zezadu, nenechávajíc mi žádný prostor. Spojení to bylo krátké, ale tak silné, až mé vyvrcholení korunoval hlasitý výkřik, vyjadřující, jak moc mě to vzrušilo. Další milování už tak rychlé nebylo, bylo ale o to hlubší, touha poznat jeden druhého nás nikdy neopustila. A tak se z nocí s mým ochráncem těším dodnes.

Radka Smrčková

 

 

 

Komentáře