Manžel mě miluje upocenou, pak se mě animálně zmocňuje

Všichni tvrdí, že muži milují navoněné, vymydlené ženy bez sebemenší stopy potu a nečistot. S tím tedy musím nesouhlasit. Ano, manžel má rád, když jsem upravená, ale jsou dny, kdy to na něj přijde a probudí se v něm zvíře. Zvíře, které potřebuje lovit, uštvat svou laň, a pak se jí zmocnit. Když se to stane, navlíkne mě do kraťásků a bílého tílka a jdeme na vandr. Vymyslí zákeřnou trasu, kde chodíme do kopců, zdoláváme skály, brodíme se potokem. 

Ráda hraju jeho hru, jsem celkem fyzicky zdatná a ráda si dokazuji, kam až jsem schopná zajít. Jakmile mi začínají stékat čůrky potu po tváři, ušpiním se od bláta, odřu si koleno, manželovo libido stoupá. Ale nic si nedovolí, ví, že odměna ho čeká až v cíli, přes to nejede vlak. Tím je jeho chtíč umocněn. Často mě nechává jít před sebou, když mi pomáhá do strmého kopce, cítím, jak jeho ruka na mém zadku přímo sálá. Vášeň jím zmítá a jeho vnitřní zvíře přímo úpí.  Naše tempo se zrychluje, chceme si sáhnout až na dno svých sil. Jsme už jen pár kilometrů od cíle (většinou nějaká vyhlídka, opuštěná rozhledna, skála, vyvýšenina – místo, kde je perfektní výhled do kraje).

Otírám si pot z čela, piju vodu z lahve, kapičky mi stékají od rtů, přes bradu až za výstřih. Tričko už tak ukazuje obrysy mých prsou. Mám je pevná, akorát do ruky. Manžel už naprosto šílí, neudrží se a pevně mě sevře v náručí a začne mě vášnivě líbat. Vytrhnu se mu a uháním dál, je mi v patách.

Když dorazíme k posedu, který byl tentokrát cílem, vyšplháme po poslední šprycli a odhodíme batohy, je to jasné znamení. Znamení, že lovec uštval svou laň a může se na ni vrhnout. V tu chvíli ze mě muž strhává tílko i kraťasy, mačká mi prsa, drsně do mě proniká, otáčí si mě na břicho, na bok. Na nic se neptá, bere si mě, patřím mu. Je vítěz, má svou trofej a chce si ji užít. Hltá mě plnými doušky, odevzdávám se mu, jsem úplně bezmocná, ale ne bezbranná. Přesně vím, kdy vydrat z úst slastné vzdychání, kdy křičet, kdy naopak zarytě mlčet.

Dokonáno, naše představení je u konce. Oba jsme byli na vrcholu blaha a ještě teď je z nás cítit ta živočišnost. Je čas jít domů. V batohu mám sbalené věci na převlečení, mám tu naši hru promyšlenu do detailů.

 

Komentáře