Nevěra bez výčitek. Konečně se cítím zase jako žena se vším všudy!

Se svým manželem jsem již dvacet pět let. Děti odrostly a náš vztah se dostal do stereotypu všedních dnů. Milovali jsme se, vážili si jeden druhého, ale žili jsme vedle sebe jak bratr a sestra. Sex pro nás byl jen potřebou těla, chyběla vášeň.  Myslela jsem, že po letech je to tak v pořádku. Jsem žena, která si život užívá, a veškerou svou vášeň  jsem věnovala práci, která mě maximálně naplňovala. Mezi mé koníčky patřil i tanec, zpěv, pár skvělých přátel, s kterými jsem trávila své občasné volné chvíle. Nevěra mi přišla nemyslitelná. Jednoho dne nastoupil k nám do firmy muž, jmenoval se Petr. Postupem času se z nás stali velcí přátelé. Dokázali jsme spolu hovořit hodiny.Věděla jsem, že je mezi námi něco víc, něco jako spříznění duší…Sex ale nepřipadal vůbec v úvahu.

Jednoho dne jsme spolu odjeli ráno na služební cestu, která byla i se spaním přes noc. Pokoj pro každého zvlášť. Odpolední jednání dopadlo více než skvěle. Rozhodli jsme se, že to večer oslavíme. V hotelu, ve kterém jsme se ubytovali, proběhla večeře při svíčkách, šampaňské a k tomu hrála živá  hudba. Naše radost z dobře odvedené práce byla obrovská. Vlivem alkoholu se uvolňovaly emoce.

Potřebovali jsme to ventilovat. Při tanci naše letmé doteky měly vzrušující účinek. Při pomalé písni mě Petr jemně hladil po zádech, dívali jsme si hluboce do očí. Cítila jsem vzrušující touhu. Petr odešel k baru, zaplatil, vzal mě za ruku a beze slov odváděl pryč. Měla jsem v sobě pocity  které už jsem dávno zapoměla. Přivolal výtah a vstoupili jsme do něho. Petr se na mě vrhl a já opětovala jeho reakci. Divoká vášeň, která proudila v našich tělech, byla zničující. Líbali jsme se cestou k pokoji a po vstoupení do pokoje se v nás probudily zvířecí pudy. Strhali jsme ze sebe oblečení, naše ruce prozkoumávaly každou část těla, žhavé polibky vyvolávaly ukrutnou vášeň,  až se naše těla propojila. Byli jsme jedno tělo, jedna duše. Vlny rozkoše přicházely znovu a znovu. Já se ztrácela v neskutečné blaženosti, neexistoval čas ani prostor. Tu noc jsme se milovali několikrát. Naše fantazie neměla meze. Usnuli jsme až k ránu zmoženi dokonalou rozkoší, kterou už jsem několik let nezažila…

Návrat do reality byl strašný. V hlavě spousta myšlenek. Co bude dál? Jak se můžu podívat manželovi do očí? Pozná to na mě? Co Petr? Skončí naše přátelství? Vše jsme pokazili…

Opak byl pravdou. Po příjezdu domů manžela ani nezajímalo, jak bylo. Náš vztah pokračoval ve svém úžasném každodenním stereotypu. A Petr? Rozumíme si stále a jednou za měsíc jedeme na služební cestu, kde… Již několik let. Nemám výčitky, našla jsem v sobě opět tu přirozenou podstatu, tu vášnivou ženu se vším všudy, která pochopila, že díky jedné noci se má více ráda.

 

Komentáře