„Tohle bych si vzít nemohla!“ Většinou mohla.

Reklama

A připravili jsme pro vás další rozhovor s jednou ze zúčastněných na akci MDŽ Jinak, která se koná 8.3. 2022 v KD Ládví.

Tentokrát jsme vyzpovídali bývalou baletku Národního divadla, která si pro vás na slavností akci připravila módní přehlídku z vlastní kolekce. A je se opravdu na co těšit!

 

„Tohle bych si vzít nemohla!“ Většinou mohla.

 

Tanec má v životě bývalé baletky Národního divadla Anny Homoly stále své místo, ale v jejím srdci se také natrvalo usadila móda. Založila vlastní značku AnnLock, která reprezentuje pohodlnou eleganci.

 

Od kolika let jste propadla baletu a proč vlastně?

Když chtějí být holčičky baletkami, bývá to proto, že je láká nosit krásné kostýmy, mít pěkný účes… Tak jsem to neměla. Do baletu jsem začala chodit asi ve třech letech a byla to pro mě především zábava. Rodiče mě tam přihlásili, abych se trochu vyřádila a unavila, byla jsem živé dítě. (směje se). V šesti letech jsem začala chodit do přípravky Národního divadla, takže jsem začínala tam, kde chtějí ostatní skončit. (směje se). Měla jsem tam roli Berušky v baletu Z pohádky do pohádky. A tehdy mi začalo divadlo voňet. Milovala jsem cesty domů po představení, vždy bylo co vyprávět. Někdo prošvihnul výstup, zasekla se dekorace, sólista mi poslal pusu…

Balet je pořádná řehole, jak vypadaly vaše tréninky? A pracovní den?

Byla to celodenní náplň. Ráno trénink v divadle, pak zkouška, odpoledne jsem většinou učila dětičky a večer představení. Tak třikrát až čtyřikrát do týdne. Pořád jsem se převlékala. Nejsem totiž ten typ, co by jezdil po Praze v teplákách.

 

V jakých představeních jste hrála?

Tančila jsem jak klasické tituly (Labuti jezero – Odýlie, Louskáček, Šípková Růženka, Marná opatrnost, Popelk pozn. red.), tak i v současná díla, mj. kompletní repertoár v Laterně Magice. Taky jsem vystupovala v černém divadle.

Měla jsem ráda charakterní role, kde jsem kromě pěkného tancování mohla prožít i něco hlubšího. Roli Odýlie – to je ta černá mrcha v Labutím jezeře jsem milovala. (směje se) Pak jsem měla hodně ráda roli Venuše v Kouzelném cirkuse v Laterně magice. To jsou moje srdcovky.

A co bylo nejtěžší?

Vlastně ani nevím… Bylo hodně těžkých chvil, i kvůli tanci proteklo hodně slz, ale prostě to byl můj svět, kam jsem patřila a milovala ho.

 

Do kolika let se může baletka aktivně věnovat své profesi?

To záleží na mnoha okolnostech. V jakém stavu je tělo, jak tanečnice vypadá a kolik je příležitostí. Myslela jsem, že těhotenstvím moje kariéra skončí. Ale když jsem na podzim dostala nabídku jet na zájezd do Německa s Labutím jezerem a Louskáčkem, tak jsem názor moc ráda změnila. Nejdřív jsem myslela, že to už nezvládnu, pořád jsem sice trochu cvičila, ale zdaleka už ne tak pravidelně, jako dřív. Nakonec jsem si to moc užila, byla jsem zase na jevišti, šťastná.

 

Takže ještě tančíte aktivně?

Snažím se s tancem úplně neskončit. To nejde! Tančím třeba v představeních pro děti. Vytvořily jsme pro ně například interaktivní predstavení, kde tančíme a vypravíme Vánoční příběh s houslistkou Gabrielou Vermehlo.

Kromě toho jste rozjela i vlastní módní značku… To je poměrně odvážné. Ale říká se, že odvážnému štěstí přeje, jak se vaší značce daří?

Je to běh na dlouhou trať a dalo by se říct, že jsem vlastně jen kousek za startovní čárou. Šiju zhruba šest let, ale když k tomu chci být ještě maminka, manželka a učitelka tance, tak to jde zvolna. Ale už jsem měla štěstí, že jsem dostala příležitost šít moc pěkné zakázky. Navázala jsem mj. dlouholetou spolupráci s pěveckým sborem JOYFUL, kterému šiju kostýmy na vystoupení. Také jsem už navrhovala a šila šaty pro mladou choreografku Terezu Kučerovou na vystoupení mladých tvůrců ND. Dvoje svatební šaty, šaty na maturitní ples… Je to pestré.

 

Šít jste začala tak, že jste si opravovala kostýmy?

(směje se). To sice ne, ale nejste daleko od pravdy. Když jsem přejížděla mezi domovem, divadlem a učením, potřebovala jsem něco něco pohodlného a slušivého zároveň, a tak jsem začala šít úpletové šaty. Kamarádkám se líbily, zakázky přibývaly a mě to bavilo čím dál víc. Hlavně ten pocit, že něco vymyslím, vyrobím a zůstane v rukách něco hmatatelného. To jsem v divadle nezažila. Jsem samouk, byla jsem na několika lekcích, studovala jsem módní design. Je to řemeslo, ke kterému mám velký respekt a snažím se v něm stále vzdělávat a rozvíjet. I co se techniky týče.

 

Možná ženám probleskne hlavou, že když šije modely baletka, budou maximálně ve velikosti XS…

Za tuto otázku moc děkuji. Hodně lidí mi na začátku říkalo: „No jo, ty šiješ na ty mladý žížaly, těm sluší všechno.“ Ale časem jsem (snad) přesvedčila, že moje modely sluší ženám v každém věku a různých tvarů. Jde o to podtrhnout ženskost a zapomenout na: „Tohle bych si já nikdy vzít nemohla!“ Většinou mohla.

 

Co vše najdeme ve vašich kolekcích?

Ráda šiju z úpletu a teplákoviny. Šaty, topy, sukně… Používám i jiné materiály, ale pořád je pro mě prioritou, aby modely byly pohodlné a přitom elegantní.

Nejraději mám, když v modelu můžete ráno vyjít v teniskach do práce, ty pak večer vyměníte za boty na podpatku, přidáte doplňky a jdete do divadla.

Každý model zdobí moje značka – malá tylová balerínka v kovovém kroužku. Odkazuje nejen na moji profesi, ale znázorňuje, co je v každé  z nás. Tyl – jemnost, kov – ženská síla.

 

Právě na svátek žen chystáte módní přehlídku, tipla bych si, že ani ta nebude řadová, ale spíš něčím specifická.

Samozřejmě modelky budou baletky. Tak uvidíme, jestli to bude jiné… (směje se)

 

Co byste vzkázala ženám k jejich svátku?

Buďte k sobě něžné, mějte se rády a nebojte se někdy rozmazlovat.

AnnLock předvede své modely 8. 3. na akci MDŽ jinak v KD Ládví. Vstup je zdarma a program je opravdu pestrý!

 

Více na: : http://www.jomagazin.cz/top-side-article/mdz-netradicne-na-praze-8/

 

 

Komentáře