Krásy Korsiky: divoké hory, tyrkysově modré moře, dlouhé pláže s jemným skoro bílým pískem, skalnaté zátoky a půvabná městečka

…ne nadarmo Korsiku v antice nazývali Kalisté, což znamená nejkrásnější. Nádherný romantický ostrov ve Středozemním moři, kde se narodil Napoleon Bonaparte, je už více než dvě století součástí Francie. Korsika patří k nejvyhledávanějším cílům nejen domácích turistů, ale i návštěvníků z celé Evropy a zejména v horkých letních měsících doslova praská ve švech. Pokud byste si chtěli na plážích i v horských soutěskách užívat klidu, vydejte se na Korsiku spíš v červnu nebo v září.    

Strmě do hor

Od severu k jihu se jako mohutná bariéra táhne strmé pohoří s padesáti dvoutisícovkami. Nejen že Korsiku rozděluje a ovlivňuje místní klima, ale do jisté míry též znesnadňuje přejezd z východu na západ, protože úzkých klikatých silnic vede horami pomálu. Rozhodně byste si tam ale měli udělat výlet se zastávkou v Ospédale, odkud budete mít polovinu ostrova jako na dlani. Na svazích směrem k pobřeží se rozkládají olivové háje, ovocné sady a vinice, které ve vyšších polohách vystřídají mohutné korkové duby a buky, rozložité pinie a kaštanovníky, z jejichž jedlých plodů se vyrábí zdejší specialita – výtečná sladká pomazánka crème de châtaigne. Všudypřítomný je neprostupný křovinatý porost s vůní myrty, rozmarýnu, levandule, šalvěje a dalších divokých bylin, jemuž se říká macchie. Cestou do hor se můžete zastavit na kávu s půvabné vesnici Zonza, kde najdete také pár hotýlků na přespání.

Kamenné jehly

[[{„type“:“media“,“view_mode“:“colorbox“,“fid“:“3342″,“attributes“:{„alt“:““,“class“:“media-image“,“height“:“450″,“typeof“:“foaf:Image“,“width“:“600″}}]]

Odtud už to není daleko do vyhlášeného průsmyku Col de Bavella (1218 n. m.), jehož žulové horské „jehly“ a husté lesy vytvářejí jednu z nejoslavovanějších krajin Korsiky. Až pak budete sjíždět do údolí, možná že na klikaté silničce narazíte na polodivoké čuníky. Ti sem občas zavítají z lesů a loudí o něco dobrého k snědku. Po krkolomné jízdě do údolí se pak určitě zastavte na břehu horské řeky Solenzara, jejíž jiskřivý ledový proud se řítí mezi obrovskými balvany k pobřeží. Však také Korsika láká nejen plážové povaleče, ale také ctitele horských kol, vysokohorské turistiky i ty, kdo milují adrenalin při sjíždění divokých vod. 

Bonifacio vás dostane

[[{„type“:“media“,“view_mode“:“media_large“,“fid“:“3340″,“attributes“:{„alt“:““,“class“:“media-image“,“height“:“450″,“typeof“:“foaf:Image“,“width“:“338″}}]]

Až úplně na jihu leží jedno z nejkouzelnějších měst Korsiky. Středověké Bonifacio s malebným přístavem, odkud vyrážejí trajekty na sotva hodinku plavby vzdálenou Sardinii, se tyčí na mohutném skalním výběžku jako orlí hnízdo. Když se ponoříte do úzkých uliček Haute ville neboli Horního města, máte pocit, že se tu zastavil čas. Domy jsou vzájemně propojeny opěrnými pilíři, vedou do nich prudké schůdky a ty nejstarší dokonce nemívaly vstupní dveře. Obyvatelé museli vyšplhat nahoru po žebřících, které pak za sebou vytáhli, zatímco přízemí sloužilo jako stáje a sýpky. Není divu, museli se chránit před nájezdníky, protože Bonifacio bylo vystaveno nesčetným nepřátelským útokům z moře. 

Královské schody

Do města se vstupovalo jedinou masivní bránou Porte des Gênes, ale od mořské hladiny sem vede také 187 velmi strmých schodů, které podle legendy nechal do skály vytesat Alfons V. Aragonský v průběhu jediné noci roku 1420, aby město konečně dobyl. Nepovedlo se mu to, ale Schodiště krále aragonského, jak se mu říká, později sloužilo obyvatelům coby úniková cesta při dalších obléháních. Zlí jazykové ovšem tvrdí, že schody existovaly už mnohem dřív a lidé po nich chodili dolů ke studni pro vodu.  Shora je nádherný výhled na bílé vápencové útesy, nedaleké malé souostroví Illes Lavezzi, jemuž se říká „naleštěné kamenné hory“, i na celý záliv. Při jasném počasí dokonce zahlédnete obrysy Sardinie. A když projdete středověkým městem a dorazíte až na samý konec skalnatého ostrohu nad přístavem, uvidíte na pozadí modrého moře bílý hřbitov s kříži a vznešenými náhrobky. Připomene vám, že lidé odcházejí, ale Bonifacio se všemi svými krásami přežije další staletí… 

Rady před cestou

Letiště jsou ve městech Ajaccio, Bastia, Calvi a Figari, trajekty a lodní linky vyjíždějí z Marseille, Toulonu a Nice ve Francii, a z Livorna a Savona v Itálii. Plavba přes noc trvá déle, takže si můžete zajistit kajutu na spaní.  Převážejí se samozřejmě i auta.

Podnebí je zde středomořské s horkými léty a mírnými zimami, ale na vrcholcích se dlouho drží sníh, takže na výlety do hor si sebou vezměte dobré boty a přibalte větrovku.

Korsická kuchyně vonící bylinkami není nijak rafinovaná, ale velmi chutná. Základ tvoří vydatné rybí polévky, plody moře, šunka prisuttu, tmavé uzenky, charcuterie corse neboli již zmíněný korsický divočák, masové ragú stufatu, výtečné ovčí a kozí sýry, různé dobroty z jedlých kaštanů a místní silná vína. Klasickým aperitivem je pastis, za ochutnání stojí i likéry z myrty a plodů cedru.  

Kam na pláže

K nejkrásnějším plážím na jihu na pobřeží Tyrhénského moře patří Santa Giulia, která je v sezóně vždy v turistickém obležení. Hezké jsou též pláže Fautea, Palombaggia, Pinarellu či pláže okolo San Ciprianu, v zálivu de Santa Manza  (de Maora, de Caneti, de Balistra) a pláž de Rondinara. Některé z nich jsou odlehlejší a ne tak snadno přístupné z hlavní silnice, což vám vynahradí tím, že tam není hlava na hlavě.

Text a foto: Michaela Vaňková 

               

 

Komentáře