Lékárník Jindřich Šmíd: „Smyslem mé práce je služba pacientům.“

Mít práci jako svého koníčka – to je snem každého z nás. Pan Jindřich Šmíd (56) takový sen ale opravdu sní – již 30 let pracuje jako lékárník a jak sám říká, díky výběru této profese prožil krásné studentské roky, našel užitečné a zajímavé povolání a dokonce se v lékárně seznámil se svou manželkou.

„Když jsem nastupoval na farmaceutickou fakultu, netušil jsem, že mi začíná velmi náročný, ale krásný úsek života, který trvá vlastně dodnes. Jsem nesmírně rád, že jsem si tento obor vybral a mohu pomáhat lidem,“ říká PharmDr. Jindřich Šmíd, lékárník a majitel Alphega lékárny ve Varnsdorfu. Profese lékárníka si za dobu své existence prošla řadou změn, podstata však zůstává – lékárník je především odborník, který chce a umí lidem poradit a pomoci. Jedním takovým houževnatým rádcem a pomocníkem je právě pan doktor Jindřich Šmíd, který říká: „Lékárník pracuje s lidmi, a protože jsme každý jiný, je tato práce také pokaždé jiná. To je jedna z věcí, která se mi na profesi lékárníka líbí. Někdo potřebuje pochválit, někdo potřebuje pokárat, někdo potřebuje být pouze vyslechnut, ale všichni pacienti potřebují odbornou radu v oblasti léčiv. V současné době to nezávislé lékárny nemají úplně jednoduché, ale alespoň u mě je vždy na prvním místě pacient a smyslem mé práce je služba pro něho. Odměnou mi je pak pacientova spokojenost a ujištění, že služeb naší lékárny v budoucnu opět rád využije.“

Jak to všechno začalo
Při studiu gymnázia pan Šmíd ještě netušil, že jeho kroky povedou do lékárny. Pochází totiž z malého pohraničního města Varnsdorf, které je známo dlouholetou textilní výrobou. Jeho rodiče pracovali v textilce, kamarádi ze školy v ní také měli většinu příbuzenstva a tak se předpokládalo, že se všichni společně vydají v jejich šlépějích. „Vedení gymnázia bylo pravděpodobně nějakým způsobem odměňováno za směřování studentů na určité obory. Mně vybrali vysokou školu textilní v Liberci,“ vzpomíná pan Šmíd, kterého ale na gymnáziu bavily spíše přírodní vědy, matematika a fyzika, a dodává: „Jenomže to ještě netušili, že v posledním ročníku gymnázia potkám svého dlouholetého kamaráda, který v té době již studoval první ročník farmaceutické fakulty. Jeho úžasné vyprávění o studiu farmacie mě nadchlo natolik, že jsem si vydobyl změnu své životní cesty z Liberce na farmaceutickou fakultu v Hradci Králové a začala se tak psát historie prvního lékárníka z rodiny Šmídů v Čechách.“ Farmaceutická fakulta připravuje absolventy nejenom pro práci v lékárně, ale také ve farmaceutické výrobě a výzkumu nebo pro práci takzvaného klinického farmaceuta, který úzce spolupracuje s lékaři, obvykle v nemocnicích. „Farmacie patří k nejnáročnějším vysokým školám. Já jsem studoval obor klinická farmacie,“ vypráví pan Šmíd. „Hradecká farmaceutická fakulta byla v době mých studií téměř rodinnou školou. Bylo to dáno množstvím studentů, kterých v ročníku nebylo nikdy tolik, abychom se všichni navzájem neznali. Mezi studenty byli výborné vztahy, a proto velmi rád vzpomínám i na mimoškolní studentský život.“ 

Studium na farmaceutické fakultě zakončil pan Šmíd v roce 1986. „Severočeské pohraničí se již od konce 2. světové války potýká s nedostatkem kvalitních zdravotnických odborníků a vzhledem k tomu, že jedna z varnsdorfských lékáren potřebovala nutně lékárníka, bylo jasné, že i když jsem byl na fakultě připravován k práci klinického farmaceuta, začnu sloužit pacientům za tárou lékárny u nás doma,“ vysvětluje pan Šmíd a dodává: „Ve varnsdorfské lékárně pracuji dodnes. Jednoroční přestávku jsem si udělal jen kvůli vojenské službě.“ Po návratu z vojny již pan Šmíd práci klinického farmaceuta nevyhledával a plně se zaměřil na pozici veřejného lékárníka. „Znalosti v oboru farmacie jsem stále prohluboval – úspěšně jsem složil atestační zkoušku, která je podmínkou pro pozici vedoucího lékárníka, výzkumnou činností jsem dosáhl titulu PharmDr.“

[[{„type“:“media“,“view_mode“:“colorbox“,“fid“:“18694″,“attributes“:{„alt“:““,“class“:“media-image“,“height“:“338″,“typeof“:“foaf:Image“,“width“:“600″}}]]

V roce 1993 lékárnu, ve které do té doby pracoval jako vedoucí lékárník, zprivatizoval a stal se jejím majitelem. „Profese lékárníka je strašně krásné povolání. Pomáháte lidem od jejich zdravotních problémů a to nejenom léky, ale leckdy jen radou, dobrým slovem, kvalitní vtipem,“ říká pan Šmíd. „Ne vždy je nutné, aby si pacient odnášel tašku plnou nejrůznějších přípravků. Mnohdy stačí dobře mířená rada týkající se péče o zdraví. Proto se v naší lékárně snažíme pacientům pomáhat s odvykáním kouření, měříme krevní tlak a zapojili jsme se také do měření tzv. cévního věku, které probíhá ve vybraných lékárnách po celé ČR. Pomocí speciálního přístroje jsme dokázali odhalit riziko srdečně-cévního onemocnění a v hraničních případech jsme pacienty rovnou posílali k lékaři k podrobnějšímu vyšetření.“ A to je právě to, co lékárníky odlišuje od prodavačů, za které je často lidé považují. Stejně tak se tím liší od prodeje takzvaných vyhrazených léčiv a doplňků stravy, které jsou k dostání například na benzínkách či v drogeriích. „V lékárně totiž nejde jen o prodej léků, ale o komplexní péči a zájem o zdraví a problémy pacientů. Na benzínce tomu tak ale určitě není,“ dodává pan Šmíd. „Léčiva jako látky tělu cizí mohou v lidském organismu nejenom pomáhat, ale také výrazně škodit. To si ale málokdo uvědomuje. A to je dalším úkolem, i když někdy nelehkým, pacientům vysvětlit. Z televizních reklam se totiž mnohá léčiva tváří jako neškodná, při nevhodném užívání však mohou být až životu nebezpečná.“

Výdejem léků pacientům ale práce lékárníka nekončí. Během dne musí zvládat spoustu dalších úkonů. „Je to kontrola receptů (údaje, předepsané léky, dávkování, interakce, úhrady), objednáváni zboží, aby pokrylo přání co největšího počtu pacientů, ale současně bylo cenově výhodné, zpětná kontrola vydaných receptů, vedení opiátové knihy, komunikace s lékaři, kontrola exspirací, výpadkových léčiv a hledání jejich náhrad, kontrola stahovaných léčiv, příprava léků v laboratoři,“ vyjmenovává pan Šmíd a doplňuje: „Lékárník jako vysokoškolsky vzdělaný zdravotnický pracovník v oblasti léčiv nesmí po absolvování fakulty zakrnět a chce-li být prospěšný svým pacientům, musí se celoživotně vzdělávat. Všichni lékárníci se tedy také účastní odborných přednášek a seminářů.“ „Práce v lékárně je krásná, ale také náročná. Proto je nutné se duševně osvěžovat. S manželkou a třemi dětmi jsme na dovolenou vždycky rádi vyráželi do teplých středomořských oblastí. Já sám mám rád rockovou hudbu, hraji na kytaru, rád čtu vše možné i nemožné a fandím varnsdorfským fotbalistům a libereckým hokejistům. Na zápasech vždy jako fanoušek zapomenu na všechny problémy,“ vypráví pan Šmíd.

Příslibem do budoucna je pro pana Šmída také to, že jeho profese nezůstane bez rodinného následovníka. „Prostřední syn Jindřich maturuje letošní školní rok a k mé velké radosti si podává přihlášku na stejnou vysokou školu, kterou jsem absolvoval já. Rád bych, aby pokračoval v mých šlépějích a abych mu jednou mohl svou lékárnu předat.“

Komentáře