Parkování neukázněných řidičů na chodnících s mozaikovou dlažbou stojí ročně stovky tisíc korun

Chodníky s mozaikovou dlažbou jsou jedním z neodmyslitelných symbolů centra hlavního města a zejména jeho staré části. Jejich údržba pak představuje pro chodce častá omezení a stojí Technickou správu komunikací hl. m. Prahy ročně stovky tisíc Kč. Nutnost častějších oprav způsobují zejména neukáznění řidiči parkující na chodníku. Stačí jediné auto, otočení těžkými pneumatikami, na které není chodník dimenzován a dlažba se uvolní. Vznikají v ní pak pro pěší velmi nebezpečné díry. To přináší komplikace, a někdy dokonce i zranění, zejména seniorům.

„Centrum hlavního města se velmi často potýká s neukázněnými řidiči, kteří si usnadňují parkování vjezdem na chodníky. Jedná se nejčastěji o vozy zásobování či kurýrní a přepravní služby, kteří operují s většími a těžšími automobily. Na rozdíl od jiných částí Prahy jsou však chodníky v historické části města osazeny mozaikovou dlažbou. Zde pak stačí jediné auto, a otočení koly na dlažbě a dojde k narušení pevnosti položených kostek, které se uvolní,“ říká tisková mluvčí TSK hl. m. Prahy Barbora Lišková a dodává: „Jsme nuceni dodržovat historické technické postupy s pokládkou kostek do pískového lože, které není pro vjezd automobilů uzpůsobeno. Uvolněné kostky se také často stávají atrakcí pro turisty, kteří je vhazují do Vltavy. Následné opravy vzniklých děr jsou proto velmi nákladné.“

Chodníky z mozaikové dlažby se začaly v centru pokládat v 19. století, kdy byly v blízkosti Prahy mramorové doly, a tedy dostatek materiálu. Pro reprezentativní vzhled chodníků se používal především růžový a šedý mramor. Bílý mramor byl využíván pouze výjimečně, a to na chodníky u významných budov, jako byla například radnice, některé kostely, ministerstva či soudní budovy. Nyní spadá mozaiková dlažba pod ochranu památkářů. Kromě péče o její vizuální podobu je dohlíženo také na tradiční techniku její pokládky do pískového podloží.

Zdroj: TSK hl. m. Prahy

Komentáře