Zaměstnanci vs. zaměstnavatelé aneb co nového ve firmách

Reklama

Co nového na pracovním poli? Komentáře Tomáše Surky vás uvedou do situace.

Firmy působící na tuzemském trhu čelí nedostatku pracovních sil. Zaměstnance hledají v Bulharsku, Rumunsku, rády by ve větší míře zapojily Ukrajince, ale česká legislativa jim to komplikuje. K dispozici je také téměř 400 tisíc nezaměstnaných obyvatel Česka, ty se však většinou do práce dostat nedaří.

Někdy to dokonce vypadá, že ministerstvo práce a sociálních věcí dělá všechno pro to, aby lidé na úřadu práce zůstali – slibuje větší podporu sociálního bydlení a neřeší velmi rozšířenou práci na černo.

Místo aby ministerstvo hledalo způsob, jak nezaměstnané motivovat k práci, přichází s návrhy, které komplikují život firmám. Je z nich navíc patrné, že je vymýšlejí lidé absolutně odtržení od praxe v soukromé sféře. Úředníci chtějí regulovat home office, jindy přijdou s nápadem na „větší ochranu“ vedoucích pracovníků s měsíčním příjmem nad 100 tisíc korun nebo hodlají zavést ochranu před stresem.

Nejnověji pak eurokomisařka Věra Jourová podpořila povinné zveřejňování průměrných platů mužů a žen na stejných pozicích a také chce firmám ztížit možnosti odmítnout žádost o zkrácený úvazek pracovníka. Obojí by firmám zbytečně komplikovalo život. Proč?

Podle Věry Jourové má být věcí veřejnou, kolik se kde na které pozici bere. Evropské unii ani ministerstvu práce a sociálních věcí však není nic do toho, jaký plat soukromá firma dává svým zaměstnancům. Navíc by to mohlo přinést i řadu dalších problémů. Představme si malou výrobní společnost se 60 zaměstnanci. 45 lidí pracuje na pozici operátorů výroby, 5 v logistice a 10 lidí na kancelářských pozicích a jako vedení společnosti. Na konkrétních pozicích (marketing, prodej atd.) dělají v takové firmě zpravidla jeden až dva zaměstnanci. Povinné zveřejňování průměrných platů mužů a žen na stejných pozicích povede k tomu, že se celá firma dozví, kolik berou jejich kolegové z kanceláří. To je absolutně nepřijatelný zásah do mzdové politiky společnosti, ale také do soukromí zaměstnanců. Nechme na firmách a zaměstnancích, ať se na své mzdě domluví, je to jejich soukromá věc. A rovnou dodávám: Hodnoťme zaměstnance striktně podle jejich zásluh a výkonů, nikoliv podle rasy, pohlaví nebo věku!

Druhý „zlepšovák“ podpořený Věrou Jourovou hovoří o povinnosti firem poskytovat pracovníkům zkrácené úvazky. V dnešní době, kdy je o kvalitní lidi nouze, se firmy i bez ministerstva práce snaží všemožně vyjít zaměstnancům vstříc. Jedná se ale o záležitost, kterou by měl posuzovat zaměstnavatel a neměl by být nucen své rozhodnutí vysvětlovat úředníkům – v návrhu je povinné písemné odůvodnění při odmítnutí zkráceného úvazku.

Pokud je pro firmu poskytnutí zkráceného úvazku možné a není to spojeno s enormním růstem nákladů, tak ráda zaměstnanci vyhoví. Zkrácený úvazek totiž s sebou velmi často nese zvýšené náklady.  Pokud firma obsadí pracovní místo dvěma pracovníky na poloviční úvazek, musí zajistit například větší množství pracovních pomůcek. V praxi navíc nepřicházejí dva zaměstnanci na stejné pozici s požadavkem na poloviční úvazek ve stejnou chvíli.  Když snížíte úvazek jednomu zaměstnanci, ale práce zůstane stejně, je nutné hledat dalšího zaměstnance na částečný úvazek, který tu „zbylou část“ práce vykoná. To přináší další náklady na vyhledání pracovníka a jeho zaučení.

Často pak zaměstnanec přichází se žádostí o 75procentní úvazek. Co ale se zbývajícími 25 procenty práce?  Firma stěží najde člověka na čtvrtinový úvazek s odpovídající kvalifikací.  Když tedy firma řekne, že s takovým úvazkem nesouhlasí, bude takové vysvětlení úředníkům stačit a přijmou je jako dostatečně vážný provozní důvod? Kdo a jak takové situace bude posuzovat, když úředníci zpravidla nemají žádné zkušenosti s vedením firem?  Zaměstnanci nyní z nízké nezaměstnanosti profitují, firmám je ale třeba spíše pomáhat, než jim házet klacky pod nohy.

[[{„type“:“media“,“view_mode“:“colorbox“,“fid“:“14596″,“attributes“:{„alt“:““,“class“:“media-image“,“height“:“235″,“typeof“:“foaf:Image“,“width“:“600″}}]]

Sezona brigád vrcholí, hodinová mzda trhá rekordy. Předvánoční nákupní horečka se dostává do finální fáze, e-shopy, obchodní řetězce a další obchody najímají další a další brigádníky. Ti si letos přijdou na rekordní odměny. V Praze brigádníci inkasují až 160 korun za hodinu.

„Nejvíce brigádníky hledají e-shopy, tiskárny, poptávka je také v potravinářství. Se začátkem prosince zaměstnávají brigádníky ve velkém také obchodní řetězce. Kvůli nízké nezaměstnanosti je však zájemců citelný nedostatek, firmy proto často navyšují brigádnické mzdy. V Praze nabízíme brigádnické pozice za o dost vyšší mzdu než ve stejnou dobu loňského roku,“ říká Tomáš Surka, ředitel personálně-poradenské společnosti McROY Czech.

V Praze si brigádníci přijdou i na 160 korun za hodinu, v Brně, Liberci či dalších městech jsou hodinové sazby také vyšší než v předchozích letech. Pohybují se okolo 110 až 120 korun. Společnost McROY Czech letos například sháněla a shání brigádníky pro společnost Alza.cz, která je lídrem internetového trhu v České republice i na Slovensku. Sezonní pracovníci najdou v e-shopech uplatnění například jako skladníci, ve výdeji zboží nebo v call centru.

„Někteří brigádníci využívají podzimní brigádu jako doplněk ke svému zaměstnání na několik týdnů. Řada lidí se živí právě brigádami, často se hlásí také studenti. Všem se snažíme maximálně vyjít vstříc ve flexibilním plánování pracovních směn,“ uvádí Filip Brož z personálně-poradenské společnosti McROY Czech.

Největší počty brigádníků pak elektronické i kamenné obchody potřebují v posledních týdnech před Vánocemi. Sezona podzimních brigád však s Vánocemi nekončí. Mnoho lidí obdarovává své okolí dárkovými poukazy, takže se dá očekávat velký nápor v obchodech také v prvních lednových týdnech. „Firmy proto musí řešit reklamace a výměny zboží, a proto se sezona brigád často protáhne až do února,“ uzavírá Tomáš Surka, ředitel personálně-poradenské společnosti McROY Czech.

Komentáře