Pojďme se spolu na chvíli zastavit a podívat se na úlohu ženy a muže v partnerství.

Již od pradávna žena zajišťovala teplý krb domova, útulné, klidné prostředí, tvořila, vařila a starala se o děti a toto vše  ji přinášelo naplňení a tak mohla dál šířit lásku, pochopení, soucit, podporu.

Byly doby kdy byla její podstata ženy neustále potlačována, znevažovaná.

Její názory , city, potřeby a pohled na svět byly uzavřeny v jejím nitru a ona plnila jakousi úlohu

bezvýznamné loutky.  Avšak vývoj tomu nechtěl aby, zde vládl pouze patriarchát a všechny systémy a společenství. Napříč světem  začaly pomalu slyšet co žena říká, co cítí, jaké možnosti a potenciál v sobě.

Nosí má – tvořivost, nadhled, moudrost, ale především lásku ve všech podobách jakou láska jen může mít. Muž po jejím boku nejednou pomalu obrušoval svoji hrubost, necitelnost a vlastní sobeckost. Její doteky, něha a soucítění vedly k usmiřování, podpoře, opoře, ale především v uvědomění si, vzájemné propojené polarity mezi těmito dvěma světy. Mužské a ženské energie.

Její přijmutí  v sobě samém a její uvědomování si jako vzácného daru, který nám život dal.

Neboť jajékoliv popírání této části nám přináší do života mnoho problémů a pocity nepochopeni se  nebo nepochopení druhých. Mužská energie je hřejivá, pomáhá nám jít v před a nebát se, je to akce, reakce. Je to bojovnost ve smyslu dosažení svého cíle. Je to stabilita a pevnost.

Ženská energie je naopak proti tomu jemná, volně plynoucí, prostupující vším co je kolem i uvnitř ní.

Je to cykličnost, citlivost, smyslnost, otevřenost, tvořivost. Vše je vzájemná propojenost v každém z nás. Je to dualita, která tvoří bytost člověka celistvou, je to harmonie a pochopení sebe sama na mnohočetné úrovni poznání. Žena je jako vlnící se moře unášené proudem vlastních emocí a citů, muž je jako stabilní plovoucí loďka po proudu moře.

Pokud chceme poznat všechny tyto propojené části v nás je nutné zastavit se s vědomím, že mám v sobě obě dvě části a stát se vlastním pozorovatelem, kdy která část vystupuje do popředí , jak se v ní cítím, co ve mně vyvolává za emoce, jak je přijímám a následně na ně reaguji. V reálném životě vše probíhá v momentě několika sekund a pokud do tohoto poznání nejdeme vědomě nemusíme ho vůbec zachytit. A proto máme další možnosti poznání. Doma v klidu vybavení si situace a pozorování svého těla, jeho vibrační energie pomocí vlastního dechu, emocí a myšlenek , které volně plynou. Poznání reakce naučených vzorců z roviny ženské či mužské. Vše je mnohostranné poznávání se v mnohaúrovňových rovinách, cyklech spjatých s rodinnými zažitými vzorci, které nás provázejí do hluboké minulosti našich generací. Jde o přijímání otce a matky v nás ze kterých jsme vzešli. Je to uvědomění si, že oni to mají tak, a s vděčností vše přijímám. Uvědomění si, že já to tak mít nechci a tak Vám vše s láskou nechávám a proměňuji staré za nové, jednoduchým způsobem a to , že novému věnuji svoji pozornost.

V partnerství je uvědomování si svých částí propojenosti mužské a ženské polarity ještě důležitější,

Neboť nespokojenost ve vztahu mnohdy právě pramení z výčitek jeden druhému o Vaší tendenci, dělat věci v rovině opačného pohlaví, což vyvolává v druhém  stagnaci,lenost,pocity méněcennosti, neschopnosti, egoismu, vzteku, agrese,povýšenosti arogance, napětí a nakonec ve výůstění nesmyslných hádek či neshod. Co se stane, když žena doma potřebuje vymalovat a muž to dlouho odkládá a tak sama se chopí iniciativy a vymaluje si sama. Která její část teď a tady převládla?

Co ukazuje muži svým počinem? Jaká následná reakce bude s největší pravděpodobností s další žádostí o jinou mužskou činnost? Co je teď a tady důležité pro ženu uvědomit si?

Čím více děláme věci z úhlu druhé polarity a nevyrovnáváme ji do rovnováhy s naší podstatou, tak více jsme sami se sebou nespokojení a vytváříme v druhém partnerovi pochybnosti o sobě samém.

Vždy je nesmírně důležitá komunikace a zvědomění svých počinů a uvědomění si následné reakce toho druhého na náš postoj či reakci.  Totiž hranice vklouznutí do druhé úlohy je nesmírně tenká a snadná věc. Prostě hop a jsme tam. Tak držím palečky všem  kteří chtějí mít svoji polaritu vyváženou a krásnýma očima pozorovatele ji uvidí jako přehrávající se film v realitě lidského poznání sama sebe a vzájemných partnerských vztahů..

Přeji krásnou podívanou.

Z terapeutické praxe Olgy Plchové