Psychologická poradna: Co s puberťákem, který tráví příliš mnoho času u počítače?

Dělá mi starosti můj mladší syn. Je mu šestnáct a připadá mi, že jeho jediný zájem je počítač. Snažím se ho přinutit do kroužků, které ho dřív bavily, ale donuťte puberťáka… Kolikrát si všimnu, že světlo notebooku svítí z jeho pokoje ve velmi pozdních hodinách. Nevím, zda mám zvolit nějaký trest (ani bych pořádně nevěděla jaký), nebo si s ním promluvit, ale to je v tomto věku také těžké. Jak ho tedy nejlépe odlákat od PC, na němž stejně hraje jen ty hloupé hry?
Hana, 40 let
 
Dobrý den, Hano,
dovedu si představit, jak bezvýchodná se Vámi popisovaná situace může zdát. Ve Vašem emailu mne zaujalo několik výrazů, jimiž popisujete vztah k volnočasovým aktivitám Vašeho mladšího syna. Používáte slovní spojení „přinutit do kroužků“, „donuťte puberťáka“, či „odlákat od PC“. V prvních dvou vnímám využití pozice síly, ve třetím případě spíše rafinovanosti, či lsti. Ve Vašem textu jsem ale nenašel moc informací o tom, co Vás (kromě přesvědčení, že hry jsou hloupé, a že mladý pán často ponocuje) vede k takovým plánům.

V šestnácti letech vrcholí puberta, což je období, které je v psychologické literatuře označováno také jako stadium druhého vzdoru. Dospívající se odpoutávají od konvencí a názorů rodičů (či autorit obecně) a začínají rozvíjet své vlastní životní postoje. A protože svou vlastní cestu teprve hledají, sužuje je často dost pochybností a nejistot o sobě samých. Vysoká míra nejistoty a pochybností může komplikovat navazování vztahů s vrstevníky, či s lidmi obecně. Pubescenti bývají často v kontaktu s druhými poněkud úzkostnější. V takových případech se může jevit uzavírání se do světa fantazií či her jako relativně bezpečná záležitost.

Ptáte se, jak syna odlákat od hraní her. Řekl bych, že čím intenzivnější bude Vaše snaha o odlákání (či donucení), tím intenzivnějšího odporu se můžete dočkat. Tím může v konečném důsledku značně utrpět váš vzájemný vztah. Namísto zákazů a trestů zkuste za svým synem přijít se zvědavostí a snahou pochopit svět, ve kterém tráví mnoho hodin svého volného času. Co mu to přináší? Kým tam je, v porovnání s reálným světem? Co by potřeboval k tomu, aby se mohl začít více realizovat ve světě, který spolu sdílíte? Třeba je to právě Váš zájem a blízkost, po čem stále touží ze všeho nejvíce. Jen jako dospívající nedokáže jít „za Vámi“, tak jako dříve, ale nekritizující Vaše cesta „k němu“ s cílem poznat, pochopit, porozumět, může být bezpečným krokem z místa.
Držím Vám palce.

Mgr. Vojtěch Lebduška   
psycholog a psychoterapeut

ww.lebduska.eu
www.isida.cz

Komentáře