Kapela Nerez slaví 33 let. Není koncert, kdy bychom nemluvili o Zuzaně Navarové, říkají

Do Kristových let dospělo první a dnes již kultovní album Masopust skupiny Nerez. Po třiatřiceti letech vyšlo v červnu u Supraphonu v unikátní reedici. Zakládající členové Zdeněk Vřešťál a Vít Sázavský spojili její křest s nedožitými šedesátinami Zuzany Navarové, dlouholetého hlasu kapely. Velká vzpomínková akce se uskutečnila v polovině června v Hradci Králové, v rodném městě Navarové, kde se většina Masopustu nahrávala.

Album, jehož obal zdobí zafačované krvácející jablko ve tvaru srdce od výtvarníka Jiřího Vovsa, je nyní k dispozici na CD i LP, remasterováno bylo z původních pásů. Oproti prvnímu vydání zde naleznete texty všech písní. Vnitřní sáček a booklet obsahují též fotografie a vzpomínky.

Zuzana Navarová by letos slavila šedesátiny. Napadá vás někdy, co by asi dnes řekla na vaši současnou tvorbu?

Vřešťál: „Věřím, že by se jí líbila. Náš repertoár je totiž stejně pestrý, možná dokonce ještě pestřejší, než v dobách největší slávy původního Nerezu.“

Sázavský: „Měla ráda míchání kultur, nejen hudební, ale i jazykové. V době, kdy se společnost štěpí na multikulturní a tu, která se propojování brání, by ona určitě chtěla poznávat nové vlivy, etnika a kultury. Nepochybně by stála na této straně. Není koncert, kde bychom o ní nemluvili, protože pořád hrajeme písničky, které zpívala či složila ona. Až se tam nahoře jednou potkáme, jsem docela zvědavý, co nám poví.“

Právě v den jejích nedožitých šedesátin jste 18. června uspořádali vzpomínkový koncert v Hradci Králové, kde žila. Zároveň šlo o křest reedice Masopustu. Jak se akce vydařila?

Sázavský: „Velmi! Konala se v divadle Drak, pozvali jsme tam i Zuzaninu maminku, která v Hradci dodnes bydlí. Dnes už je to stará paní, ale velmi milá a srdečná. Dokonce pronesla předem nepřipravený proslov, velmi emotivní. Za námi byla na projekční stěně umístěna Zuzanina velká fotka, která nás pozorovala. Hodně nám ten večer utkvěl v paměti. Lidé byli dojatí, což jsme poznali i z jejich spontánních reakcí po koncertě.“

Co bylo podle vás nejsilnější stránkou Navarové jako autorky a zpěvačky?

Sázavský: „Na první poslech si všimnete toho, že její tvorba byla ovlivněna Karibikem. Osobitý byl ale i její přístup k textům. Své myšlenky a emoce většinou jen naznačila, nedořekla je. Zdeněk býval ve svém vyjadřování vždy přímější než ona. Zuzana si vždy nechávala prostor pro tajemství, což ji charakterizovalo i jako zpěvačku. Její způsob interpretace byl totiž podobný – držela si emoce pod pokličkou, kterou jen občas trochu nadzvihla. Nechávala posluchače, aby si příběh dovyprávěli sami. To musí být pro svobodomyslné posluchače dodnes velmi přitažlivé.“

Jak její písně uchopila Lucia Šoralová, se kterou momentálně nejčastěji koncertujete?

Vřešťál: „Velmi rozdílně, je Zuzaniným protipólem. Setkali jsme se se zpěvačkami, které se ji snažily napodobovat, některé více, jiné méně. Asi nejoriginálněji k tomu ve své době přistupovala Klára Vytisková. Ale Lucia Šoralová je jako interpretka úplně jiná.“

Sázavský: „Pro Luciu, stejně jako pro Zuzanu nebo také Katarínu Koščovou, zpěvačku ze slovenského Prešova, která s námi rovněž několik let vystupovala, však byla jedna věc od začátku naprostou samozřejmostí. Bezchybná a intuitivní intonace, frázování. Nikdo jim nevysvětloval, jak doladit citlivé tóny. Společně jsme tedy nemuseli řemeslo vůbec rozebírat a mohli jsme se bavit o výrazu, emoci, obsahu. A v tom je ten hlavní rozdíl. Tam, kde Zuzana jen jemně naznačila, do toho jde Lucia jako buldozer. Jako letitá posluchačka Nerezu přistupuje k jejím textům s pokorou, ale po svém. A obojí pojetí je správné.“

Vřešťál: „A obojí má také velkou odezvu. Fanoušci na koncertech jsou z Lucie nadšeni, bouří, tleskají. Je to jako kdybychom s ní chytili druhý dech. Také ohlasy hudebních kritiků na naši první společnou desku Zlom byly vynikající.“

Jaké jsou vaše další plány s projektem Nerez & Lucia?

Sázavský: „Pokračujeme v koncertování, až dosud jsme nehráli pravidelně. Teď konečně přichází doba, kdy naše fungování dostává profesionální rámec. Sami se chceme soustředit na autorskou činnost a organizační záležitosti přenechat někomu jinému. Předpokládám, že brzy z nás vypadnou nové skladby. Lucia před pár dny na koncertě poprvé jednu zazpívala. Byla inspirovaná velmi smutnou událostí – smrtí dítěte její kamarádky. Až píseň dozraje, najdeme si k ní vztah a zaranžujeme ji, třeba by mohla být první vlaštovkou z nového alba. To ale určitě nevznikne za týden ani za rok, ale až pro něj nastane správný čas. V létě se chystáme na městské slavnosti, z velkých festivalů budeme například na Benátské! v Liberci. Těšíme se také na samostatný koncert, který proběhne 10. října v pražském Divadle Kalich. Minule bylo vyprodáno, a tak jsme neváhali a rezervovali si termín na příště.“

Foto Peter Nagy/ Supraphon

Komentáře