Deník z Cannes, pondělí. Šok, prší tady. Co s těmi všemi letními šaty?!

Filmový festival ve francouzském Cannes je bez nadsázky nejvýznamnější společenskou a uměleckou událostí na světě. Jak jsem se na něm ocitla já, obyčejná studentka z Olomouce? Za všechno může moje skvělá domovská univerzita, která mi umožnila zúčastnit se exkurze do filmové Mekky a na šest dní se stát její součástí. 

Procházky po sluncem zalité festivalové kolonádě, modré nebe bez mráčků a mírný mořský vánek. S takovými obrázky jsem opouštěla na Letišti Václava Havla deštivou a chladnou Prahu. O to větší bylo moje překvapení, když jsme přistáli v letovisku Nice (které je od Cannes vzdáleno asi půl hodiny jízdy), a tam nás přivítal prudký vítr a drobný déšť. V polovině trvání festivalu, kde dosud panovalo ideální slunečné počasí, jsme tedy z Čech dovezli zimu…

V našem letadle jsme nebyli jediná skupinka, která měla namířeno do centra filmu – o několik sedaček předem mnou měl místo herec a zpěvák Ondřej Brzobohatý, kterého v průběhu letu přišel pozdravit režisér a producent Václav Marhoul. S ním jsme se potkali i v autobuse z Nice do Cannes, kde se nám svěřil, že jeho návštěva zde je spíše pracovní, a tudíž si nestihne zajít ani na žádný film. To my už jsme se těšili, jaké filmy zde uvidíme a zda se nám vůbec podaří dostat se tam, kam chceme. 

Dnešní den však zabrala cesta a pomalé rozkoukávání se v okolí našeho ubytování. I přes smutné počasí a únavu jsme všichni plni nadšení a vzrušení z toho, že se nacházíme v centru dění, že dýcháme stejný vzduch jako ty největší hollywoodské hvězdy. Naše natěšení je tak veliké a atmosféra místa tak sugestivní, že se nám téměř každý druhý kolemjdoucí jeví jako Brad Pitt. Bohužel, tento přehmat vznikl díky tomu, že daný procházející měl sluneční brýle a blonďaté vlasy a já dohromady pět dioptrií. 

Jednu skutečnou hvězdu však doopravdy potkáte na každém rohu, a to je italský herec Marcello Mastroianni, jehož tvář shlíží z letošních oficiálních plakátů festivalu, na které narazíte ve všech výlohách téměř všech místních obchodů. Plakátový obrázek pochází z Felliniho filmu 8 1/2 z roku 1962 a tehdejší filmový idol na něm má sluneční brýle. Dnešní zatažená obloha však takovéto speciální opatření nevyžaduje. Přesto stále doufáme, že se místní počasí umoudří a ukáže nám alespoň trochu sluníčka. 

A i kdyby ne, hvězdná obloha filmových sálů a třpyt stříbrného plátna nám tuto nepřízeň vždy vynahradí. Na dnešní večer máme ještě naplánované promítání filmu Znovuzrození (1966) pod širým nebem, takže nám nezbývá než se teple obléknout, což může být problém v mé optimistické skladbě letních šatů, jichž mám plný kufr. Úterý se ponese spíše v turistickém duchu, budeme se více seznamovat s městem a jeho atmosférou, od středy pak nám již bude platit akreditace na filmy v zastřešených kinosálech, ve kterých déšť již vůbec nikomu nevadí. Tak tedy nashle zítra!

Kristýna

Komentáře