Milan Peroutka z kapely Perutě: „Když zrovna nepracuji, tak jím nebo spím.“

Reklama

Milan Peroutka (25): mladý talentovaný zpěvák, frontman kapely Perutě. Okouzlující úsměv, role v seriálech Ordinace v růžové zahradě, Gympl a Ulice, to vše je Milan. A co jeho soukromí? Lásky, záliby? Odpovědi naleznete v následujících řádcích…

[[{„type“:“media“,“view_mode“:“colorbox“,“fid“:“6701″,“attributes“:{„alt“:““,“class“:“media-image“,“height“:“400″,“typeof“:“foaf:Image“,“width“:“600″}}]]

Začínal jsi jako herec a moderátor, dnes se věnuješ hlavně své kapele Perutě. Znamená to, že na hraní a moderaci jsi už zanevřel, nebo máš teď v tomhle směru jen menší pauzu?

Naopak, píšou mi teď hodně maturanti, jestli bych jim nemoderoval jejich plesy. Nejradši bych se tam rozletěl i s Perutěma, ale s klukama jsme se domluvili, že budeme hrát pouze naši tvorbu, takže nás na chachu a waltz moc neužije (smích). A co se týče divadla, momentálně začínám zkoušet dvě nová divadelní představení. Takže i když mám teď období hlavně kapelní, baví mě to všechno a pokorně a s nadšením přijímám všechny výzvy v oboru.  

Tak to je určitě skvělá zprava pro tvé fanoušky, že tě budou potkávat na mnoha různých místech. Neláká tě někdy to propojit všechno dohromady a realizovat se třeba v rámci vlastního hudebního pořadu?

To jsi trochu uhodila hřebíček na hlavičku! (smích) Když k nám přicházela před lety česká verze MTV, byl jsem dokonce jako nejmladší člen součástí kreativního týmu, se kterým jsme vymýšleli podobu nových pořadů. Nakonec se to moc nepovedlo, ale pro mě to byla zkušenost ohromná. No a na Óčku jsem vyrostl a dokonce jsem i několikrát vyhrál cédéčko hostů za položení nejoriginálnějších dotazů ve vysílání (smích). Takže jo, hudebním televizím fandím a sleduji je doma nejčastěji. 

[[{„type“:“media“,“view_mode“:“colorbox“,“fid“:“6702″,“attributes“:{„alt“:““,“class“:“media-image“,“height“:“400″,“typeof“:“foaf:Image“,“width“:“600″}}]]

V šoubyznysu, před kamerou a na podiu se pohybuješ už dlouho. Co ty a tréma? Zdá se, že se ti vyhýbá, nebo to jen na sobě nedáváš znát? 

Naopak! To, že to dneska dávám bez trémy, mě samotného vždycky překvapí! (smích) Před prvním rozhovorem jsem se třeba strašně bál toho, že nebudu mít co říct a litoval jsem redaktora, který pak nahrávku bude přepisovat.  K mému úžasu to proběhlo hladce. Ale řekl bych, že jsem se to musel dost naučit. Nebyl jsem zrovna předvádivé dítě a když k nám na základku přišla televize, radši jsem se šel schovat na záchod. (smích) 

Dobře, že dneska se před vystoupením na záchodcích neschováváš…  Naopak působíš na podiu dost otevřeně. Jak to děláš? 

Vždycky do toho dávám tolik, abych cítil, že budou lidé odcházet spokojeni. Jinak nejsem spokojen já. (smích) Jako kdyby diváci přišli do hlediště na návštěvu a já se o ně chtěl postarat jako o vzácné hosty. Vymyslel jsem teď jedno motto – většina z nás se necítí na pódiu v bezpečí. Měl jsem to stejně. Teď ho vnímám jako místo, odkud se dá bezpečí šířit. 

Teď otázka odjinud, vypadáš vždy hodně upraveně, jaký je tvůj vztah k módě?

Díky! (smích) Můj vztah k ní je veskrze pozitivní. Je to vlastně trochu jako karneval, který si mnozí uvědomí až při pohledu na svou fotku několik let zpátky. Je ale pravda, že mám v šatníku několik věcí i dlouhé roky a rozhodně se jich neplánuji vzdát. Tímto zdravím naši stylistku Wendy. (smích)

Vím, že jsi momentálně nezadaný.  Co ty a dívky, jaká by měla být tvá vysněná? 

Mám rád přirozenost, smysl pro humor, když si ze sebe taky umí udělat srandu a úsměv. A taky to, aby mě měla opravdu ráda i v případě, že není do smíchu mně. No a co se týče praktických dovedností, láska přece prochází žaludkem. (smích)

A jaké je tvé kulinářské umění, vaříš rád?

Říkám si, že na správné kulinářské umění mám v životě ještě čas. Takže první svíčková si ještě musí počkat. Ale ohromně se mi líbí kultury, kde probíhá příprava jídla v duchu společenského rituálu. Všichni štěbetají třeba celé dopoledne v kruhu a u toho vaří. Dneska to zanedbáváme a volíme raději různé polotovary. Já jsem si během svých zahraničních stáží musel také vařit a vychytal jsem si pár receptů, ale především mám výhodu, že bydlím v multigeneračním rodinném domě. Hned nade mnou žije babička a nad ní mamka. Obě jsou skvělé kuchařky, babička je dokonce autorkou několika knih o vaření. A pak máme také zahradu, kde si pěstujeme různou zeleninu, bylinky, máme slepice.. Takže zkrátka nestrádám. (smích)

Tak už víme, že hodně pracuješ a jíš, co jiného děláš ve svém volném čase?

Ještě taky spím! (smích) Teď vážně, jsem stále student, takže se snažím chodit do školy, vedu multimediální ateliér pro děti, chodím cvičit a snažím se mít kulturní přehled, takže moc rád chodím do divadla a na koncerty. A den je krákej, takže se také učím organizovat si co nejlépe čas. Protože bydlím spíš na kraji Prahy, každé ráno si s sebou beru velkou tašku, do které naházím všechno, co budu do večera potřebovat. Černý batoh na zádech, to je mé poznávací znamení. (smích)

Co zajímavého jsi viděl v poslední době, co bys doporučil našim čtenářům?

Oslovil mě film o fenomenální jazzové pěvkyni Amy Winehouse. Člověk ji najednou vnímá tak nějak více lidsky, jako obyčejného člověka s neobyčejným nadáním. Zanechalo to ve mně dojem a její písničky jsem si hned youtubil. I když už jsem je povětšinou znal, protože je celoživotním vzorem mojí ségry. 

A obligátní otázka na závěr: Prozraď, kde tě tvoji fanoušci budou moci v nejbližší době vidět?

Momentálně s kapelou navštívíme několik podzimních slavností a 3. 11. nás čeká velký koncert v pražské La Loce. Akce se doplňují postupně, všechny zveřejňujeme na našich webových stránkách a facebooku. Budu se těšit, že se spolu na nějaké potkáme!

Foto: Stanislav Honzík

 

 

Komentáře