Rozloučení s „českou Whoopi Goldberg“ Janou Andresíkovou bylo skromné, důstojné, ale nikoli smutné. Ostatně, tak by si to i sama přála.

Pohřby neměla ráda a velké oficiality už vůbec ne, přesto se slušelo, rozloučit se důstojně s herečkou, dabérkou a kantorkou Janou Andresíkovou, která zemřela ve věku 79 let v mělnické nemocnici. Z důvodu restriktivních opatření musel být pohřeb v Chloumku u Mělníka omezen co do počtu osob. Rozloučit se přišla nejbližší rodina a přátelé.

Nechyběla moderátorka a bývalá žačka Jany Andresíkové – Petra Eliáš Voláková, která přišla i za svého manžela, hokejistu (NHL) Patrika Eliáše, který byl doma s jejich dvěma malými dcerami. Svého času si byli se zesnulou herečkou velmi blízcí a velmi ji s manželem pomáhali.

Janinka pro mě byla, je a vždy bude úžasná, noblesní dáma, obrovská profesionálka a zároveň člověk s velikým srdcem a smyslem pro humor. Je mi velmi líto, že odešla a jaké prožívala situace. Jsem moc ráda, že jsem jí mohla přijít dát poslední sbohem…,“ prozradila moderátorka Petra Eliáš Voláková. Ta položila ke katafalku s rakví květiny, chvíli se zastavila, poděkovala své bývalé profesorce za vše, zamávala a s lesknoucíma se očima odešla. Důvodem byl spěch za rodinou a současná covidová situace.

Přišli hereččini nejbližší přátelé – celoživotní kamarádka Anna Vrbová, která ji dokonce několikrát přímo nebo nepřímo zachránila život, její blízký přítel a manažer René Kekely, kamarádi Martin a Tereza. A rodina, v čele s jedinou dcerou Michaelou Binderovou, manželem a dětmi.

Zazněly čtyři písně, a obřad po asi půl hodině končil znělkou ze seriálu Arabela, kde Jana Andresíková hrála kolegyni Rumburaka Jiřího Lábuse, čarodějnici…

Přesto, že ztvárnila desítky televizních, filmových nebo dabingových i rozhlasových rolí, nejvýrazněji ji diváci vnímají právě díky Arabele nebo také Troškově Kameňáků, kde hrála bláznivou lady.

Právě Zdeněk Troška se nemohl obřadu zúčastnit, a také po přátelích poslal kytici. Zároveň i pro něj z úst René Kekelyho zaznělo poděkování, že na herečku nezapomínal a obsazoval.

„Vždyť poslední Janina role byla v jeho pohádce Čertova nevěsta…,“ zaznělo ve smuteční řeči.

Zněla i slova díků přátelům, ale i lékařům, kteří se o ni skvěle starali. Zaznělo i několik vzpomínek na historky, které sice byly spíš tragikomické, ale Andresíková je prožila a uměla si z každé, byť složité situace, udělat legraci.

Květinový dar zaslal také kolega, Honzík z Arabely, prezident Herecké asociace Ondřej Kepka, který si Jany Andresíkové velmi vážil, a i když se poslední léta spíš nevídali, stále na ni myslel.

Po obřadu následovala kremace. Ostatky budou následně na přání samotné herečky rozptýleny nejspíš na místě, kde již byly v minulosti ostatky jejích rodičů.

Jana Andresíková, rodačka z Kroměříže, prožila větší část života v Praze – nejprve v centru v Michalské ulici, následně na holešovickém Ortenově náměstí, na Palmovce. První dům měla ve Hvozdnici u Davle a poslední roky života, než se ocitla nedobrovolně v sanatoriu v Mělníce, žila v Tišicích u Mělníka. Poslední čtyři měsíce života strávila však kvůli zlomenině nohy a léčbě v Centru Následné péče v Mělníce, kde o ni bylo skvěle postaráno.

„Nemám velké sny a přání, ale nějakou hezkou, výraznou roli, i když třeba úplně ujetou, bych si ještě ráda zahrála. Vyšperkovala, prostě si ji udělala podle svého. Ale to už se mi asi nesplní,“ říkala ještě před rokem herečka.

V dabingu často dabovala americkou černošskou star Whoopi Goldberg. Tuto svou „kolegyni“ měla ráda i jako člověka. Ač se nikdy nepotkaly, měla pocit, že mají hodně společného.

„Je to taky taková herdeg baba jako já. Máme podobný humor, a asi i některé životní kotrmelce. Rozdíl je v tom, že ona je černá a já bílá, jinak jsme obě takové šílené baby,“ dodávala vždy s úsměvem a humorem sobě vlastním.

„Říkají mi ´madam katastrofa. Snad už není nic, co bych si nezlomila nebo nevymknula. Mě jednou budou muset zastřelit a já jim ještě mezitím budu kličkovat…,“ dodávala vždy vtipně….

Její přátelé plánují, že příští rok v dubnu, kdy by se herečka dožila 80. narozenin, uspořádají oslavu, kde na svou milovanou kamarádku, profesorku a kolegyni zavzpomínají a až to bude konečně možné, pořádně zapijí.

„Jani, nechci se loučit. Ale chci jen říct: ze srdce díky za vše. Pa a zase někdy…,“ rozloučil se ve smuteční řeči za všechny její blízké přátele její kamarád a důvěrník René Kekely

Komentáře