NEUVĚŘITELNÝ příběh: Motivační kouč Daniel Diamant se ze dna dostal na vrchol – šikana, týrání, deprese…

Daniel Diamant je 35 letý mladý muž, se kterým  se život nemazlil a neměl to vůbec jednoduché. I přes to, čím  si v životě prošel, je z něj dnes někdo, kdo pomáhá druhým lidem. Člověk se srdcem na správném místě, který poukazuje na to, že i z nejnižšího dna se člověk dokáže dostat až na vrchol. Daniel se narodil v Čeladné v podhůří krás Beskyd, kde žil do svých pěti let pouze se svou starší sestrou Petrou a maminkou. Otec Daniela od nich odešel, když mu byly pouhé 3 roky. Po čase si maminka našla nového přítele, který však pocházel z velmi chudých poměrů. Díky tomu se Daniel dostal do ostravské městské části, Ostrava-Hrušov, kde všichni žili v bytě rodičů jeho nevlastního otce. „V té době byla čtvrť, kde jsme žili, jedna z nejhorších v celé Ostravě. Romské ghetto a lidé, kteří byli závislí na alkoholu, drogách a sociálních dávkách. Jako kluk z malé vesnice jsem se najednou ocitl jako Alenka v říši divů,“ pokračuje ve vyprávění Dan, který se velmi často setkával se šikanou a fyzickými útoky ze svého okolí a od nevlastního otce. V tomto prostředí začal Daniel chodit na základní školu do první třídy. Musel jsem se chtě nechtě přizpůsobit prostředí, kde jsem vyrůstal. Začal jsem se chovat, mluvit  jako oni, jinak bych do školy ani nedošel,“popisuje život v romském ghettu. V deseti letech Daniel přešel na jinou školu, kde si myslel, že se bude cítit lépe, ale opak byl pravdou. Moc si nepomohl. Mezi bílými byl ten, kdo žije mezi cikány a je to looser. Ani doma to nebylo o moc lepší. Druhý tatínek také pil, fyzicky napadal jeho i matku, ale starší sestry se nikdy nedotkl. ,,Denní nakládačka a zarach, to byl základ výchovy. Vždyť on sám byl přece také takhle vychováván, takže je to v pořádku,“ vzpomíná Daniel, který si kvůli tomu odnesl do budoucího života trauma a psychické problémy, které ho několikrát dostaly až do nemocnice. Kromě toho začal koktat, přestal jíst a dostavily se i tiky. „Chtěl jsem umřít a těšil jsem se na konec života, nedokázal jsem si představit, že budu někdy normálně žít. Naštěstí jsem měl ale svou milující sestru, která mě vždy vyslechla a stála při mně, když jsem to nejvíc potřeboval, to mě drželo při životě.“  Když bylo Danovi dvanáct, došla trpělivost i jeho mamince a odstěhovala se k novému muži. Ten ovšem praktikoval naprosto jiný styl výchovy: Dělejte si, co chcete! Je mi to vše jedno! ,,Naprosto jsem nevěděl, jak s nově nabytou svobodou naložit. To by ale nebylo to nejhorší, nový přítel matky se totiž zase vybarvil. Měl milionové dluhy, které se pokoušela splácet matka, ale on si půjčoval i dále, kde mohl, takže jsme se opět ocitli v začarovaném kruhu,“ nevěřícně dnes kroutí hlavou nad svým osudem motivační kouč. Daniel byl tedy od malička zvyklý starat se sám o sebe i co se financí týče. ,,Jsem vděčný svému prastrýci, který mě brával na svůj statek, kde mě naučil manuálním pracím a vydělat si své vlastní peníze. Sbíral jsem šrot na smeťáku i borůvky v lese. Dneska za to moc děkuji, donutilo mě to umět se o sebe postarat a vážit si práce,“ říká.

Jak už Daniel zmiňoval, ke své starší sestře Pétě měl velmi blízko a vždy tu pro něj byla. Stáhla ho s sebou do Itálie, kde žila a díky ní poznal život na úplně jiné úrovni. Začal přemýšlet o změně a co se svým životem. ,,A  tak po nějaké době jsem jednoho dne přemýšlel o tom, jak začnu se svou změnou, když v tu chvíli  zazvonila  policie, která mi řekla, že má sestra  měla těžkou autonehodu. Seděla jako spolujezdec a svým zraněním při převozu do nemocnice podlehla. Tím pro mě skončil svět, byl jsem na dně, ona pro mě byla všechno, byla to má velká sestra,“ vzpomíná se slzami v očích kouč. I když si jeho bolest dokáže jen málokdo představit,  musel vzchopit a fungovat, žít.

,,Když se to stalo, opustila mě dlouholetá  přítelkyně a kamarádi. Nevěděl jsem proč, teď už to chápu. Nikdo nechtěl být součástí té tragédie. Asi půl roku jsem se tak nějak protloukal životem. Nechtěl jsem žít, cítit tu obrovskou bolest a ztrátu, můj život přestal mít smysl, měl jsem ty nejčernější myšlenky, jak tu nebýt, jak v tichosti odejít z tohoto světa. Ale najednou v té nejčernější myšlence se stalo něco, co mi navždy změnilo život. Nnevím, co to bylo, ale nějaká neznámá energie, světlo, teplo, či jak to nazvat mi dala najevo, že tu mám zůstat a žít. Těžce se to popisuje, to člověk musí zažít a pocítit. Cítil jsem, že chci pomáhat lidem. Cítil jsem, že vnitřně budu silný, cítil jsem, že mám co předat dále a proč tu mám zůstat a od té chvíle jsem začal vnímat svět jinýma očima,“ prozradil důvod svého rozhodnutí motivovat lidi Daniel.

Dan se přestěhoval do Prahy, kde začal pracovat, aby si vydělal nějaké peníze a nastartoval nový život. ,,Začátek nebyl vůbec jednoduchý. Než jsem si našel práci, spal jsem po ubytovnách, kde po mně v noci lezli švábi,“ směje se dnes Dan. „Cizí řeči jsem neovládal, ale i tak jsem vlezl do jedné vyhlášené restaurace a zeptal se, jestli zde nemají volné, pracovní místo, tam jsem řekl, že jsem super číšník s bohatými zkušenostmi. Vzali mě. Začátek samozřejmě nebyl vůbec jednoduchý, ale do roka to tak opravdu bylo a já jsem začal vydělávat pěkné peníze,“ pochvaluje si první práci v Praze. Po nějaké době, začal  podnikat a otevřel si vlastní firmu, která ho velice slušně živila až do doby, než v roce 2008 přišla finanční krize. ,,Ze dne na den nebyla práce, takže jsem propustil lidi a chvíli žil z toho, co jsem vlastnil. Po týdnu mě přepadla šílená deprese. Po měsíci jsem se znovu se syndromem vyhoření dostal na ulici. Spal po kamarádech, známých k tomu všemu jsem se zapletl s lidmi, kteří žili na hraně a užívali drogy. V té době byli oni jediní, kdo mi nabídli pomoc a střechu nad hlavou. Úplně jsem přestal mít chuť žít a neměl jsem sílu začít znova, připadal jsem si jako prokletý, vracela se mi minulost, úzkost, sebelítost,“ prozradil, jak zase spadl na dno. Po několika měsících však přišel na to, že život mezi touto komunitou nezvládá a že se musí vzchopit. Půjčil si od kamarádky Evy peníze a začal opět chodit po výběrových řízeních. Ze začátku ho nikde nechtěli, ale on se rozhodl nevzdat, protože jeho dluhy rostly do astronomických výšek. Usmálo se štěstí a Daniel začal pracovat opět v oblasti gastronomie, po nějaké době v telekomunikacích, kde se mu opět začalo dařit a mohl se postupně pomalými krůčky zbavovat finančních problémů z minulosti. K této práci začal Dan ve volném čase studovat. Osm let se učil, získával informace, mluvil s odborníky a uváděl do praxe to, co se naučil.  ,,Podařilo se mi za rok zadarmo díky sociálním sítím poradit, motivovat a inspirovat stovky lidí po celém Česku i Slovensku. Mnoho lidí  prochází ve svých životech různými problémy, se kterými se neumí sami vyrovnat.  Zpětná vazba byla úžasná, rozhodl jsem se tedy proto, že začnu koučovat na profesionální úrovni a začal jsem absolvovat jeden  trénink za druhým tady v Čechách i zahraničí. Úplně mě to pohltilo a konečně jsem dělal to,co jsem cítil celou tu dobu a co mě vnitřně naplňovalo a rozvíjelo. Investoval jsem do toho velké množství financí a hlavně času,‘‘ popisuje své začátky Daniel.

Daniel Diamant: Jsem hrdý na to, že jsem v sobě sebral veškerou sílu

Danieli, jak jste přišel ke svému příjmení Diamant?
„Je to 8 let, co jsem si vzal příjmení mého dědečka, který byl známý tím, že vedl řádný život a hodně pomáhal druhým. On byl pro mě jako můj otec, kterého jsem nikdy neměl. Moje minulost je hodně bolavá a dodnes ve mně něco zůstalo, ale odpustil sem všem i sobě samotnému. Jsem šťastný a vděčný za to, co mě denně potkává a jsem zdravě hrdý na sebe, že jsem v sobě sebral veškerou sílu a dělám dnes to, co dělám. Je to mé poslání a jsem skutečným příkladem toho, že vše jde zvládnout a dostat se ze dna až na vrchol.“

Co vy a ženy? Jste mladý a velmi přitažlivý muž, jak by měla vypadat vaše vysněná žena?
„Víte, já o svém soukromí moc nemluvím a rád bych to tak zachoval. Jak by měla vypadat má vysněná žena? To přeci nelze popsat, každá žena je výjimečná a originál. Nikdy nevíte, co nebo kdo vás bude přitahovat. Ženy jsou krásné uvnitř i navenek, ale důležitá je jejich  duše. Jsou neskutečně silná stvoření a mají můj velký obdiv.“

Kde vás mohou čtenáři kontaktovat nebo potkat osobně?
„Určitě mne mohou najít na sociálních sítích  (facebook a Instagram) pod jménem Daniel Diamant a nebo také na mých webových stránkách www.diamantdaniel.com, kam pravidelně vkládám různé akce a výpravy, které pořádám a kde se můžeme sejít osobně a zájemci se mohou přihlásit.“

Co vás teď v nejbližší době čeká a na čem pracujete?
„Momentálně připravuji dva projekty. První je inspirovaný tím, čím jsem si v životě prošel. Cíl tohoto ONLINE projektu je pomoci druhým v podobných situacích, které nám život přináší. Přinést funkční strategie, které mi pomohly a stále pomáhají dostat se z toho pomyslného dna na ten svůj vysněný vrchol. Tento projekt zahrnuje různé praktiky, techniky apod., které bych chtěl lidem předat dál , jak on-line tak živým tréninkem. Druhý projekt začne 1.1.2019. Jde o  Diamond Club, který jsem založil. Tento projekt je určen pro lidi, kteří se rozhodli nastartovat svůj život správným směrem. Mají touhu stabilně na sobě pracovat a chtějí od života víc, než jen přežívat v nevědomosti.

 V čem jste jiný než ostatní motivační kouči, se kterými se poslední dobou roztrhl pytel?
„Věřím, že každý je originál a jedinečný. Každý má svůj příběh a svůj způsob práce. Takže čím víc kvalitních koučů bude, tím líp pro dnešní zrychlenou dobu. Většina z nás dělá tuto práci tak, jak nejlíp umí, proto se neporovnávám s druhými. Porovnávám se pouze sám se sebou. Pracuji na sobě každý den, jak jen je to možné. A to ve všech oblastech života. Stále je totiž na čem pracovat a vždy bude.“ 

Je taková návštěva finančně náročná? Kdo si může dovolit vaše služby?
„Záleží na tom v porovnání s kým a s čím. Jde o úhel pohledu. Věřím, že každý má svou cenu. Ne každý ji ale vidí. Osobně věřím tomu, že investice do sebe je jednou z nejlepších investic, jakou může člověk udělat. Ať už investuje do zdraví, zážitků či informací. Lidé v dnešní době stále investují obrovské částky do spotřebního zboží a na svoje nitro tak nějak zapomínají. Na druhou stranu vnímám poslední dva roky celkem obrat. Lidé se znova vrací sami k sobě, což je skvělé. Mé tréninky a semináře jsou finančně dostupné pro většinu lidí.“

Co byste vzkázal čtenářům JO Magazínu?
„Milí čtenáři, život nám přináší neustále výzvy do života. Pamatujte na to, že ať jsou to situace (problémy), kdy řešíme zdraví či vztahy nebo práci, vždy se dá v každé této situaci najít něco pozitivního či nějaká příležitost. Jednoduše, každá situace nás má něco naučit a posunout nás dál. Díky tomu vlastně rosteme. A čím víc rosteme, tím větší výzvy nám do života přicházejí. Je to přirozený koloběh života. A tak to má být. A jen na nás záleží, jak se k tomu postavíme. Jestli to přijmeme s pokorou a vděčností, či budeme obviňovat okolí z toho, co se nám děje a jaký život žijeme. Vše je totiž jen na nás. Proto v první řadě přijměte zodpovědnost sami za sebe, začněte na sobě stabilně pracovat a změníte svět kolem sebe, radujme se z toho, že jsme na tomto světě. Prostě jen buďme, teď a tady.“

Komentáře