O lásce a o životě

Reklama

Když se dívám kolem sebe a přemýšlím o všem možným na tomto světě, o sobě, proč tu jsem, proč jsme tu my lidé, co se od nás jako od lidstva očekává, uvědomuji si dvě důležité věci. Ta první je, že tahle planeta a příroda je dokonalá. A ta druhá věc je, že mě Bůh miluje. Bůh, Vesmír nebo Universum, chcete-li. Je to úplně jedno, ale všechny nás miluje. Jen někdy, jako bychom na to zapomněli nebo si to neuvědomovali. Jako bychom zapomněli a neuvědomovali si, na jak krásné planetě žijeme a že bychom tu měli být všichni šťastní. Já si to připomínám často. Většinou maličkostmi, které se mi v průběhu dne dějí.  Třeba když v restauraci, kam zatím ještě smím, mají zrovna ten den mé oblíbené jídlo, nebo když mám chvilku a mohu jít se psy na procházku do lesa a prozpěvují tam ptáčci. Poslouchám tu nádheru, hřeje mě to u srdce a říkám si v duchu, „ Bože, to je ale krása.“ Uvědomuji si, jak nádherná je naše planeta, jak dokonalá je příroda, jak jedna procházka v lese, pokud si to uvědomíme, se stane léčivou terapií nejen pro našeho ducha, ale i pro naše tělo. Vidím, jak moc do sebe vše pasuje a jak vše souvisí se vším. Jak dokonalý je vesmír, ve kterém žijeme. Jak dokonalá je příroda, která je tu stále pro nás.  Cítím, jaké velké štěstí mám, že žiji zde, že mám hodné, krásné a zdravé děti. Jakou mi dělají radost, když přinesou ze školy dobrou známku nebo mi zahrají na akordeon. Bože, to je ale krása. To je tolik lásky. Cítím vděčnost za to vše, čeho se mi dostává každým dnem, každou chvilkou.

Uvědomuji si, jak krásné je žít na planetě Zemi, a že život je dar, který nám byl dán a my bychom ho měli prožít, jak nejlépe umíme. V lásce, v moudrosti a v pokoře. S vděkem. S respektem a soucitem k ostatním. Jako lidé.

Ať se v naší společnosti teď děje cokoli, nesmíme nikdy zapomenout, že jsme lidé, a že bychom se k sobě měli jako lidé chovat. Nikdy neztraťme lidskost a důstojnost a nedovolme, abychom přišli o náš dar o život. S životem nám byl dán i dar svobodné vůle a my se můžeme svobodně rozhodovat. Nenechme si tento dar nikdy nikým vzít a neztraťme ho pod pohrůžkou či ze strachu. To nejdůležitější na světě co máme, je láska a náš život, který chceme v lásce prožít. Zachovejme si lidskost, buďme teď obzvlášť více dobrosrdeční a laskaví. Buďme tolerantní a nenechme se poštvávat proti druhým jen proto, že mají jiný názor.  Každý z nás dokáže dobrým slovem, úsměvem, malou pomocí zachránit svět. Stačí si jen uvědomit, že každý z nás má uvnitř sebe spoustu lásky a spoustu síly, aby změnil cokoliv. A uvědomme si prosím, že svět je takový, jací jsme my uvnitř.

P.S. Naučme se víc poslouchat, víc vnímat, víc si všímat. Naučme se vnímat srdcem. Pak uvidíme všechny krásy, které nám naše planeta nabízí. Budeme daleko víc vnímavější, citlivější a ohleduplnější.

Norbert Odvárka

Publisher

Komentáře