První knižní rozhovor s jedním z nejuznávanějších fyzioterapeutů na světě prof. PAVLEM KOLÁŘEM v knize LABYRINT POHYBU

Zajímá vás, co se změnilo, když si Jaromír Jágr vzal delší hokejku? Co se dělo s Kateřinou Neumannovou noc předtím, než na třicetikilometrové trati získala zlatou olympijskou medaili? Proč Tomáš Rosický více bojoval se zraněními v nemocnici než se soupeři na hřišti? A podle čeho Pavel Kolář poznal, že Petra Kvitová zápas prohraje? To všechno se lze dočíst v knižním rozhovoru LABYRINT POHYBU, který s věhlasným fyzioterapeutem vedla publicistka Renata Červenková a který vydalo nakladatelství VYŠEHRAD. V žánru knižních rozhovorů se jistě jedná o prvotřídní událost této sezóny.

LABYRINTU POHYBU se dočteme řadu užitečných informací týkajících se lidského těla. Pavel Kolář umí vše velmi dobře vysvětlit a hlavně má díky letité praxi spoustu názorných příkladů. A tak se třeba i úplný laik konečně dozví, co je to ta slavná Vojtova metoda, která děti sice léčí, ale zároveň často bolí tak, že usedavě pláčou…

Vedle toho kniha přináší i stránky týkající se života Pavla Koláře – mluví se o jeho dětství, o letech, kdy se vrcholově věnoval gymnastice, o jeho rodině, o cestě k víře či o tom, jak zvládá fakt, že sám trpí Bechtěrevovou nemocí… Při čtení LABYRINTU POHYBU člověk znovu zažívá ten blažený pocit, že jsme sice malá republika, ale je zde spousta mimořádně schopných a šikovných lidí. Nebo je Pavel Kolář velkou výjimkou? Výjimkou asi ne, ale rozhodně jde o výjimečného odborníka. I největší skeptik a cynik musí po přečtení tohoto knižního rozhovoru s obdivem smeknout.

I když ho vidíme sedět při daviscupovém utkání v českém týmu, na rozdíl od ostatních zachovává vždy klid a poker face. Rozvaha je jednou z podstatných složek lékařského přístupu Pavla Koláře – i proto, že si uvědomuje, že takové chování pacient očekává  a uklidní ho: „U paní Mojžíšové, Vojty i Lewi­ta mě zaráželo, že občas byli na pacienty velmi nepříjemní, až agresivní. Dokázali je dokonce šíleně seřvat, až jsem se koli­krát styděl. Zpětně se jim už někdy nedivím. Bylo to proto, že z nich často těžko dostávali validní informace. Ty velké okliky a zavádějící způsob líčení potíží občas iritují i mě, protože se potřebuji dostat racionálně a efektivně k podstatě. Tu a tam taky nadskočím, což s věkem bude jen horší, možná se pacienti ještě dočkají toho, že na ně budu zvyšovat hlas. Je to tím, že za život vyslechnete tisíce anamnéz a příběhů, takže je vám už po prvních dvou třech větách jasné, jak to bude dál. Dobrému ekonomovi přece taky stačí pár základních čísel, aby vytušil, zda se jedná o rozumný projekt. Na druhou stranu to absolut­ně chápu: pacienty i jejich příbuzné zdravotní problém stre­suje, a proto se snažím být trpělivý.“

LABYRINT POHYBU je mimo jiné velmi přínosný a zároveň důvěryhodný díky tomu, že Pavel Kolář zmiňuje opravdu spoustu konkrétních případů, třeba tento smutný příběh o tom, jak podstatnou roli hraje pacientova psychika: „Asi před třinácti lety jsem měl čtyřiatřicetiletou pacientku, která nemohla přijít do jiného stavu. Opakovaně, avšak neúspěšně zkoušela i umělé oplodnění, a nakonec se s manželem obrátili na nás, zda bychom to nezkusili podpořit intenzivní rehabilitací. Po roce a půl ta paní, která byla celkově úzkostná, skutečně otěhotněla, o vymodlené dítě měla pak ale hrozný strach. Holčičku nikam nepouštěla, ani do školky, stále byla s ní, později dokonce i na škole v přírodě. Tam se stala strašná věc: tehdy asi sedmiletá dcerka utrpěla před jejíma očima vážný úraz, na který zemřela. Po překonání tohoto traumatu se s manželem pracně pokusili o další dítě: v pozdním věku nako­nec otěhotněla. V šestém měsíci těhotenství se jí však náhle udělalo špatně a vzápětí zemřela – na embolii, jak se ukázalo. Tenhle tragický příběh ukazuje, jak křehká je úzkost a přílišná fixace pouze na dítě a že na ní nelze postavit všechno. Ukazuje možná také to, že do přírodních věcí nemáme tolik zasahovat.“

Pavel Kolář – Renata Červenková: LABYRINT POHYBU (anotace)
„Hýbeme se buď málo, nebo špatně a pohyb se vytrácí nejen ze života, ale i z medicíny,“ tvrdí profesor Pavel Kolář, renomovaný fyzioterapeut, který už třicet let působí na poli rehabilitační medicíny, potažmo i té sportovní. V důmyslném soustrojí lidského těla a mysli se snaží najít skutečné příčiny, které ho porouchaly, a správnou léčbou navrátit pacientům ztracené zdraví.

V knižním rozhovoru s novinářkou Renatou Červenkovou vysvětluje základní principy lidského pohybu a jeho vývoje a také roli, jakou v něm sehrává náš mozek, a třeba i špatné geny, stres, přetěžování, neuspokojivé vztahy, absence spirituality, touha „užívat si“… Odhaluje překvapivé souvislosti, neboť v našem organismu se nic neděje náhodně, jak se nám, laikům, často zdá. Proč nás bolí rameno, když máme nádor plic? Proč sušinka uveze na kolečku víc než kulturista? Proč magnetická rezonance nic neobjeví, i když nás záda pekelně bolí? Proč je někdo pohybově šikovnější než ti druzí? Proč si tsunami fotíme, místo abychom před ní utíkali?

Odpovědná redaktorka Radka Fialová
272 stran, MOC 298 Kč
Vydalo nakladatelství Vyšehrad roku 2018
První vydání
www.ivysehrad.cz

 

Prof. PaedDr. Pavel Kolář, Ph.D. (* 1963) vystudoval obor Tělesná výchova a rehabilitace na Fakultě tělesné výchovy a sportu Univerzity Karlovy v Praze. Po promoci v roce 1987 nastoupil na Kliniku rehabilitace Fakulty dětského lékařství v Motole, přejmenovanou později na Kliniku rehabilitace a tělovýchovného lékařství 2. LF UK, kterou od roku 1999 jako přednosta vede. Založil zde bakalářské a magisterské studium oboru fyzioterapie, od roku 2008 působí ve funkci proděkana. V roce 2012 byl jmenován profesorem Univerzity Karlovy.

Zabývá se především pohybovou patologií dětí. Je autorem diagnostického a terapeutického konceptu Dynamická neuromuskulární stabilizace (DNS), vycházejícího z vývojové kineziologie, který uplatňuje i ve svých dvou Centrech pohybové medicíny. Přednáší o něm také na univerzitách a v kurzech doma i po celém světě.

Kromě toho se věnuje sportovní medicíně: má zásluhu na diagnostice i léčbě řady špičkových sportovců a týmů. Spolupracuje s několika nadacemi a charitativními organizacemi. Od roku 1998 je stálým členem prezidentských lékařských konzilií. V roce 2003 mu Václav Havel udělil osobní medaili prezidenta republiky Za zásluhy o stát za pedagogickou a vědeckou činnost, v roce 2007 obdržel od Václava Klause státní vyznamenání Za zásluhy o stát v oblasti výchovy a vědy. S manželkou Michaelou má tři děti, Kamilu (25), Jana (21) a Jakuba (14).

Renata Červenková

PhDr. Renata Červenková (* 1950) pracovala jako novinářka v týdeníku Mladý svět, deníku Mladá fronta Dnes, v časopisech Marianne a Reader’s Digest. Jako publicistka se věnuje zejména oblasti medicíny. Je autorkou pacientských knížek CeliakieCrohnova nemoc a ulcerózní kolitida (Galén) a čtenářsky velmi úspěšného knižního rozhovoru s psychiatrem Radkinem Honzákem Všichni žijem’ v blázinci (Vyšehrad). Z angličtiny přeložila knihu oxfordského profesora psychologie Kevina Duttona Moudrost psychopatů a knihu Andyho McNaba a Kevina Duttona Psychopatův průvodce na cestě k úspěchu (Emitos). Snaží se držet zásady, že papír nesnese všechno.

Komentáře