7 tipů, jak se v kavárně neotrávit

Protože není kavárna jako kavárna a někdy dá fušku najít tu správnou, připravil jsem pro vás sedm jednoduchých klíčů, jak poznat tu dobrou. A nebo alespoň takovou, která vám nenakope žaludek.

Čistota, čistota, čistota

Hned po příchodu nenápadně omrkněte parní trysku na kávovaru (parní tryska je ta věc, která se strká do mléka, když ho chcete ohřát). Pokud nemá tryska barvu, kterou ji vybavil výrobce kávovarů (většinou je nerezová), je něco špatně. Bílý, nebo hůř oranžový povlak kříčí: „Tady pracuje čuně, nic s mlékem si tu nedávej!“. Tryska se totiž po každém použití musí otřít a „odfouknout“, jinak se na povrchu vytvoří povlak. A mléko je jedna z nejcitlivějších věcí v provozu, velmi rychle se v něm tvoří bakterie. Když je na trysce povlak, nechtějte pak vědět, co je uvnitř…

Platíte za servis

Kávu byste nikdy neměli dostat samotnou. Cukr je povinností, a to i když nabádám nesladit, mléko jakbysmet. Voda je slušnost. Jednoporcová smetánka a ušmudlaná lžička jsou pro ostudu. Něco sladkého vždycky potěší (ideálně, když to není kupované a nebo když je, ale je to kvalitní). Vždycky ale všechno v ceně, doplácet za mléko, neřku-li ve fabrice vyrobenou smetánku, je přežitek!

Nápoják je okno do hospodského duše

„Piccolo“ a velké či malé „preso“ nemají na menu co dělat. Stejně jako vy v podniku, který je nabízí. Je to něco, jako kdyby v restauraci napsali, že mají „špagáty“. Barista, potažmo číšník, potažmo majitel by měli být odborníci (nebo alespoň ten z nich, který kávu připravuje). A odborník vám espresso, označené jako piccolo, nikdy nenabídne.

Bubliny patří do koupele, ne do cappuccina

Jestliže donesené cappuccino vypadá jako vana plná pěny do koupele, je čas vzít svou peněženku někam jinam. Správně našlehané mléko tvoří do cappuccina obrázky a končí společně s okrajem šálku. Navíc je sladké, takže cukr potřebovat nebudete. Pokud to dělá koupelové bulbliny, bude to hořké.

Správně je, když to chrastí

Než vám připraví kávu, mělo by to vždycky zachrastit. Nebo nejpozději 15 minut před tím, než vám ji připraví. A ne, chrastění kostí přestárlého a alkoholem zdecimovaného vrchního není ten správný zvuk. Ten správný zvuk přichází od mlýnku na kávu, ve kterém se mezi mlecí kameny právě sypou čerstvá zrnka. Pokud tenhle zvuk neuslyšíte, nikdy nevíte, jak dlouho káva v mlýnku byla. A to nikdy není dobře, protože nejpozději za 15 minut ztrácí namletá káva své aroma, které máte tak rádi.

Rodokmen není jen výsadou šlechty

Protože kvalitní káva ho bude mít. Ideální je 100% arabica, nakoupená pražírnou přímo na farmě, nebo v družstvu, které od farmářů nakupuje. Podle toho, ze kterého světadílu káva pochází. Kávové sklady v Hamburku nutně nemusí mít špatnou kávu, ale ta z farmy je ještě o level výš. Káva také nesmí být přepražená, musí být hnědá, či světle hnědá (i když uznávám, že vás asi nebudou ve všech kavárnách s chutí pouštět ke svému mlýnku). Nikdy nemá být černá jako uhel, a to i přesto, že si na takovouto kávu spoustu lidí potrpí. Zbytečně se tím ale připravují o spustu chuťových zážitků.

Káva musí chutnat

A to tak, že za ní budete chtít zaplatit.

 

Převzato z eKnihy „Kávovým fajnšmekrem snadno a rychle“.

O autorovi   

Jiří Mlejnek třetím rokem kavárničí v Českém ráji. Je kávomilcem a kávovým fajnšmekrem. Velmi rád ochutnává, ať už ve své kavárně, doma či u konkurence. Majitel a barista v Kavárně Muzeum v Turnově. Kromě hledání té nejlepší kavárenské cesty školí zájemce, jak se stát kávovým fajnšmekrem a majitelem kavárny.  Více na: www.kavamuzeum.cz a www.facebook.com/kavamuzeum

[[{„type“:“media“,“view_mode“:“media_original“,“fid“:“3578″,“attributes“:{„alt“:““,“class“:“media-image“,“height“:“226″,“typeof“:“foaf:Image“,“width“:“226″}}]]

 

Komentáře