Nevidí. No a? Pro Kamilu není nic překážkou. Ráda sportuje i cestuje, třeba Španělsko má spojené s vůní pomerančů…

Kamila (25) je nevidomá ctižádostivá, ambiciózní dívka, která se narodila s oční vývojovou vadou duhovky. Nic pro ni není překážkou. V Brně studuje jazykovou školu, hovoří několika jazyky, například portugalsky, španělsky, anglicky. Také hraje na klavír, zpívá a cestuje po světě. To ale není zdaleka vše: spolupracuje s nadací Světluška a obsluhuje v kavárně POTMĚ, v projektu Neviditelná výstava funguje jako průvodce.
Kromě toho jste ji mohli vidět v televizním spotu, podporujícím zaměstnávání osob se zdravotním postižením, a ro rovnou s hercem Lukášem Langmajerem! Svým přístupem k životu Kamila dokáže spoustě lidem ukázat cestu, jak nalézt potřebnou životní energii.

Co pro vás byl největší zážitek?
Cesta po Andalusii, kterou jsme podnikly s mou čínskou kamarádkou. Dodnes si pamatuji tu nezapomenutelnou vůni pomerančovníků.

Jaká pro vás byla největší překážka?
Když někdo řekne: to nemůžeš, to nejde, ne, slečno, bohužel, vás na toto místo nemůžeme přijmout. Pokud má člověk sám nějaké omezení, dá se překonat, pokud on sám chce. Ale pokud mu ta omezení klade někdo jiný, je velmi těžké to změnit.

Ráda sportujete, co při tom prožíváte?
Mám ráda pocit z volného pohybu, například při běhání nebo jízdě na kole. Soutěživost a výkon mě stresuje, ale ten samotný pocit z pohybu je úžasný.

Víme o vás, že hodně cestujete, jak vnímáte cizí země, když vám chybí zrakový vjem?
Je to zkrátka tak, že ze Španělska nevnímáte barevné mozaiky bohatě vyzdobených kostelů, štíty hor, vyprahlé louky, ale slyšíte šumět moře, živou a zvučnou španělštinu, pokřikující děti na trzích a lidi s hudebními nástroji vyhrávajícími na každém rohu, cítíte dusivé horko ve městech nebo vánek od moře, a již zmiňovanou vůni pomerančovníků.

Kam se chystáte v nejbližší době?
Pojedu studijně na semestr do Ria de Janeira.

Jak vás berou vaši blízcí?
Upřímně řečeno, nemám tušení. Asi jako každého jiného. Myslím si, že mě zajímá tolik věcí, lidí, přístupů k životu, že dokážu najít společné slovo s každým. Někteří mě mají rádi, jiní třeba ne, ale nepřátele žádné nemám.

Věnujete se charitativním akcím?
Charitativním přímo ne, ale občas dobrovolně děláme na školách osvětové semináře o zrakově postižených.

Jakému zaměstnání byste se chtěla v budoucnu věnovat?
Ráda bych se věnovala překladům z portugalštiny a španělštiny, což už se mi naštěstí začíná dařit, tak uvidíme, jak to půjde dál.

Chtěla byste popřát něco našim čtenářům?
Přeju všem čtenářům především hodně zdraví a spokojenosti do roku 2014. A hlavně žádná nesplnitelná předsevzetí, z těch je člověku jen smutno.

Komentáře